Karezy: biblická technologie moderního Afghánistánu

Ve vyprahlé krajině se rýsuje dlouhá řada studní až k horám. Jsou to revizní šachty, studně hluboké až třicet metrů. Spojuje je tunel, který přivádí vodu do mnoha vesnic - karez. Ten přivádí nezbytnou závlahu až k obydlím Afghánců. Kvalitní pramenitá voda se pod zemí nevypařuje a ztráty jsou malé.

Přesto se za poslední desetiletí bojů mnohé šachty zřítily a tunely jsou tak přehrazené.

Paštunština je zná pod názvem karezy (stejný název se používá jak v Pákistánu, tak v Číně), v Íránu jsou to kanáty. Jordánsko i Sýrie dávají vzpomenout na Římské impérium, když označují to samé jménem kanát romani, Maročané je nazývají chettara a Španělé galeria. Všude jde však o to samé, hluboké tunely vedoucí životadárnou vodu z kopců k ovocným stromům, polím a domům lidí žijících v suchém podnebí.

Duvlat Chán má v rukou životy členů 350 rodin. Tedy alespoň obrazně. Stará se totiž o místní karez, který přivádí vodu z hor. V malém bahnitém jezírku však hladina vysoká není.

Betonový zásobník je vyschlý a na dně vítr honí prach po rozpraskaném bahně. Malý pramen přesto nevysychá a teče okolo nádrže dál do vsi.

Staleté karezy

„Potřebujeme vybetonovat revizní šachty, aby se nám nehroutily dovnitř. Nebudeme přicházet o vodu a její hladina půjde nahoru. Také bychom potřebovali vybrat rezervoár," žádá Chán členy českého Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT), který přijel zkontrolovat vytipované karezy.

„Chceme, aby se stav karezů navrátil k historickému stavu a proto pomáháme vesničanům obnovit funkci karezů tím, že jim zpevníme některé revizní šachy a zajistím vesničanům nářadí na jejich opravu," říká expertka na vodohospodářské stavby Alena Lišková.

Afghánci kopali podzemní kanály již před stovkami let. Technologie se sem dostala z Perské říše a po staletí fungovala bez problémů. Ale „současné sucho, ve spojení s nedostatkem financí a dezintegrací komunit ... vede ke snižování úrovně hladiny vody," nastiňuje chmurnou situaci publikace Vodní atlas Afghánistánu z roku 2004.

„Používáme je stovky let. Nejnovější jsou tu asi šedesát let staré. Sám jsme je pomáhal stavět," vzpomíná Chán. „Nejhlubší jsou třicet metrů hluboké, ale nepamatuji si, že by se někomu něco stalo, když jsme je udržovali."

Oprava kbelík po kbelíku

I Muhammad Salva je váženým mužem ve své vesnici nebo spíše ve shluku vísek. Obhospodařuje karez, který zásobuje zhruba osm stovek lidí. Také on členům PRT naznačuje, že by využil pár kubíků betonu.

„My si studny opravujeme sami, ale jde nám to pomalu a po čase se opět propadnou. Není to prostě beton," ukazuje na vykopanou díru kolem které polehávají tři vesničané.

Na jednoduchém rumpálu se vždycky jeden z nich spustí dolů, nakope kbelík hlíny a zas vyjede na povrch. „Když je suché léto, tak nám voda téměř vyschne. A tenhle karez je jediný zdroj vody pro celou vesnici, proto to potřebujeme rychle vykopat," říká Salva.

Řetěz malých vyvýšenin se táhne daleko ke kopcům. Některé revizní šachty jsou jen přikryté, některé zřícené. Jisté je, že Muhammada Salvu a jeho sousedy čeká hodně práce i bez pomoci PRT.

Foto: Filip Snášel