Íránský režim v uplynulých dnech téměř znemožnil práci zahraničních žurnalistů v zemi. Přesto se ven z Íránu dostává poměrně dost informací a obrázků. Stojí za nimi hlavně mladí lidé, kteří vědí, jak s pomocí internetu a mobilů překonávat informační bariéry stavěné vrchností.
Svět dosud zřejmě nebyl svědkem tak masivního využití práce amatérských „informátorů" profesionálními médii, jako je tomu nyní v islámské republice.
Využití přitom asi není nejvýstižnější slovo, neboť sdělovací prostředky jsou v řadě směrů na amatéry téměř zcela odkázány. Západním novinářům je vyhrožováno, jsou nuceni setrvávat pouze ve svých kancelářích, anebo musejí opustit zemi.
Íránská vláda se moci webu velmi obává, což dokládají její reakce z uplynulých dní včetně výhrůžek bloggerům a provozovatelům internetových stránek v zemi, jejich blokování, či ztěžování přístupu na ně. Jestliže bude obsah na nich „vyvolávat napětí", musejí být okamžitě odstraněny, v opačném případě hrozí právní důsledky, varují úřady.
Přílivu informací z Íránu prostřednictvím platform jako Twitter, You Tube, Flickr, Picasa a další se ale viditelně íránským mocipánům nedaří zastavit. Třebaže existují obavy, že v nich už působí íránská tajná služba. Takový Twitter navíc nelze zcela efektivně uzavřít, neboť přístup na něj není jen přes webovou stránku Twitter.com.
Služba je labyrintem z mnoha vchody a východy, poznamenává německý magazín Spiegel, jehož korespondentka musela Írán opustit začátkem tohoto týdne.
You Tube se mezitím zcela oficiálně vyhlásil za „mluvčího" protestního hnutí proti dosavadnímu íránskému prezidentovi Ahmadínežádovi. Videa z povolebního Íránu se shromažďují na jedné straně.
Z You Tube se stala jakási zpravodajská agentura provozovaná samotnými občany, se syrovými, necenzurovanými záběry z teheránských ulic.
Spolu se zveřejňovanými fotografiemi na nich nejednou teče krev a některé záběry bývají velmi drsné. Na demonstracích má u sebe snad každý druhý člověk mobil. A fotí a fotí. Už krátce po začátku vělkých protesních akcí často kolabuje místní mobilní síť.
Nejen renomovaná světová média se nyní probírají téměř stohy písemných a obrazových materiálů, jež přicházejí z Íránu. Mají ale nemalý problém.
A sice ověřování, nebo spíše snahu o ověřování toho, kdo a co je na fotografiích nebo filmových záběrech, kým a kde byly pořízeny. Nejde o fotomontáž, zinscenovanou scénu, cílenou provokaci či propagandu? Potvrdit autenticitu materiálu může být hodně obtížné, v nejednom případě je to prakticky nemožné.
Například podle zdroje na stránce Anonymous Iran bylo v zemi zabito 47 lidí. Z toho 15 v Teheránu a 32 mimo hlavní město. Zápis je ze čtvrtečního rána.
Pro pracovníky v seriózních médiích by bylo jistě jednodušší, kdyby mohli sáhnout do osvědčených zdrojů, jimiž jsou oficiální agentury, u nichž existuje téměř jistota, že jimi nabízený materiál je autentický.
Na straně druhé je práce amatérských zpravodajů v řadě směrů nedocenitelná, původní a dosavadní vývoj ukazuje, že tradiční média se bez stále těsnější symbiózy s nimi v budoucnu sotva budou moci obejít.
Zvnějšku se nyní rychle pracuje na tom, aby se v Íránu rozšířily přístupy k internetu a současně zvýšila bezpečnost jeho uživatelů.
Zatím naposledy byl svět odkázán hlavně na neoficiální zdroje informací a obrazů při loňských nepokojích v Tibetu. Jejich množství a kvalita se ale s nynější situací v Íránu nedá vůbec srovnávat.
Foto: íránské anonymní weby a Reuters
