Zbožní a bohatí Arabové ze Saúdské Arábie, Kuvajtu a Spojených emirátů se po pádu Sovětského svazu systematicky věnují šíření islámu. Využívají k tomu mimo jiné i náboženských škol sunnitského islámu, madras.
V bývalé sovětské střední Asii vedené většinou překabátěnými komunistickými tajemníky vyrostly desítky velkých mešit a škol orientovaných hlavně na výuku koránu, madras (v evropských jazycích též medresy).
Bohatí Arabové financují islámská školicí centra v západní Evropě a na Balkáně, v muslimské Albánii, Kosovu a v Bosně. Stavějí mešity všude po západním světě, svaté novostavby vznikají v Indii, Malajsii, Indonésii.
Zatímco šíité se soustředili hlavně na upevnění moci v takzvaném šíitském půlměsíci sahajícím od Íránu přes Irák do Sýrie, Jordánska a Libanonu, sunnité myslí na expanzi do nearabských států: ani tam, kde jsou v menšině, neustanou, dokud kraj neovládnou (viz TÝDEN 50/05).
Vahhábismus, ultrakonzervativní větev sunny a státní kult Saúdské Arábie, se věnuje misijní činnosti nejintenzivněji. Vahhábity jsou mimo jiné kajdisté a celá síť afghánských legionářů od Maroka po Pákistán a jihovýchodní Asii.
Pákistán byl a je rájem dobrovolníků pro válku s "nevěřícími". V osmdesátých letech diktátor Zijául Hak (vládl 1977-1988) včlenil madrasy do školského systému zděděného z britských časů.
Ve vzorové madrase se dopoledne učí matematika, ekonomika, angličtina a urdština, odpoledne korán, arabština, literatura a islámské právo.
Školy jsou internátní, stravu a ubytování hradí dary hlavně ze Saúdské Arábie. Přesto dvě třetiny Pákistánců nejsou gramotné a více než polovina žáků končí se školní docházkou po pěti letech. 
Nad madrasami nemá vláda téměř žádnou kontrolu a ani se o to příliš nesnaží: ministrem pro náboženské záležitosti je jeden z Hakových synů a ministrem školství je penzionovaný generál a šéf vojenské rozvědky ISI Džavid Ašraf Kází (Javed Ashraf Qazi), který v letech 1993-1995 z madras rekrutoval "studenty", taliby, na dobývání Afghánistánu.
Mezi nejslavnější madrasy patří "univerzita náboženských věd" (džamíja dar al-ulúm), pojmenovaná po hrdinovi afghánské války Džaláluddínovi Hakkaníovi. Sídlí v Akoře u Péšávaru a prošla jí polovina talibanské vlády včetně dodnes hledaného mully Muhammada Umara, vůdce talibanského Afghánistánu.
Odhaduje se, že v Pákistánu je na třicet tisíc madras, podle vládních údajů třináct tisíc. Mají 1,7 milionu žáků (pro srovnání: na 160 milionů obyvatel Pákistánu nemá povinnou školní docházku). Když se naučí nazpaměť korán, dostanou talibové, školáci, titul al-háfiz, "strážce".
Kvalita učebnic, většinou financovaných ze Saúdské Arábie a Spojených emirátů, je "vysoká". V jedné z nich, k níž napsal předmluvu generál-prezident Mušaraf, se učí, že "před islámem žili lidé po celém světě v nevyslovitelné bídě".
Reportéra listu Los Angeles Times také zaujalo tvrzení, že "Židé půjčovali dělníkům a vesničanům peníze na vysoký úrok a zmocňovali se jejich úrody".
Rozhodnutí Mušarofovy vlády v lednu 2006, aby cizinci opustili madrasy, policie 
nerespektovala a nikoho ze země nevykazovala. Většina teroristů v Británii byla v pákistánských madrasách na zkušené, stejně jako další bojovníci sunnitského džihádu spojovaní s bin Ládinovou Kajdou.
Úspěšnost výuky a mudžáhidskou odhodlanost vystihuje údaj
Fanatičtí akademici jsou v Pákistánu důslední. Na Puňdžábské univerzitě v Láhauru (Lahore University of Punjab) zakázali kokakolu, protože to je nápoj „Židů“. Univerzita v Islámábádu má tři mešity, ale žádné knihkupectví. Islámábád je jedinou metropolí na světě, kde není jediné kino, hudební scéna ani divadlo.
V Džamíja islámíja (Jamiya islamiya), madrase v Kvétě v Balúčistánu, jsou mudžáhidové včetně sebevražedných také školeni všem na očích. Školu řídí hlavní balúčská strana Džamiát ulema-i-islám, JUI.
Podle Husajna Hakkáního (Husain Haqqani), který býval poradcem několika předsedů vlád a sepsal knihu o pákistánských zájmech v Afghánistánu a mezi mudžáhidy za ruské okupace, řídí dnešní odboj nadále tajná služba ISI.
Členové ISI patří mezi pravidelné návštěvníky Rudé mešity (Lal masdžíd) v Islámábádu, v níž působí fanatický klerik Abdal Azíz (46) a jeho mladší bratr Abdal Rašíd Ghazí. 
Na snímcích odshora (1) žákyně madrasy při Rudé mešitě v Islámábádu, (2) aktivisté z madrasy Džamíja islámíja v Kvétě, kterou provozuje balúdžská radikálně náboženská strana Džamiát ulema-i-islím (JUI), podporují své souvěrce v Islámábádu pálením pneumatik, (3) údajní "studenti" za zdí islámábádské madrasy 3. července 2007 a (4) zbožné a agresivní školačky z madrasy při Rudé mešitě.
Foto: Reuters
