"Jsou to dvojčata?" zeptal se voják SS matky desetiletých dvojčat Evy a Miriam, když probíhalo seřazování Židů před jejich příjezdem do Osvětimi. "Je to dobře?" odpověděla rozpačitě. Dobré to bylo v tom, že obě její dcery nakonec holocaust přežily, i když už je v životě neviděla. Špatné ale bylo, že Eva a Miriam se dostaly do nelidského vědeckého programu nacistického lékaře Josefa Mengeleho, který byl výzkumem dvojčat posedlý. K hrůzostrašným experimentům se vrátili na serveru The History.
Od roku 1943 byla dvojčata romského nebo židovského původu držena v Osvětimi. Sám Mengele si do svého programu vybral kolem 1500 párů dvojčat. Tábor jich přežila zhruba stovka z nich. I když se oproti ostatním měli v určitém ohledu lépe (měli pravidelnou stravu, lepší hygienické podmínky apod.), páchal na nich Mengele nelidské, ponižující a mnohdy brutální experimenty.
Dvojčata byla pro něj dokonalým subjektem v oblasti výzkumu eugeniky, jejímž cílem bylo dosažení nejlepšího genetického fondu člověka. Pro nacisty šlo o touhu vyvinout to nejlepší z árijské rasy a především o to, aby se začal rodit dostatek Němců, kteří by ovládli celý svět. Eugenici věřili, že genetika je hlavním důvodem společensky nežádoucích znaků, třeba kriminality nebo chudoby, a to i přesto, že experimenty ukázaly, že prostředí, v němž člověk vyrůstá, hraje neméně důležitou roli. Avšak genetika byla to hlavní, co je u studia dvojčat zajímalo. Skrze jejich výzkum měli navíc možnost ospravedlnit si podle nich "nezbytnou diskriminaci lidí s nežádoucími genetickými charakteristikami". To zahrnovalo Židy, Romy, gaye, lesby či lidi se zdravotním postižením.
Ještě před zrůdným testováním v Osvětimi se genetickému výzkumu dvojčat intenzivně věnoval jistý Otmar von Verschuer. Ten měl v nacistickém Německu velký vliv, byl například autorem několika textů, jež ovlivnily politiku nacistů vůči Židům a Romům. Hovořil o nich jako o "nižší rase", která může tu árijskou poskvrnit. Ve svých výzkumech se upínal k myšlence objevení nových poznatků v oblasti přirozenosti a výchovy dvojčat. Shromažďoval genetická data o velkém počtu dvojčat a vedl si různé statistiky ve snaze zjistit, zda je možné zdědit jak různé nemoci, tak třeba právě i kriminální chování.
Zároveň si bokem "vychovával" svého nástupce v osobě Mengeleho, který jeho výzkum posunul dál. Stejně jako von Verschuer byl Mengele rasistou a oddaným členem nacistické strany. V Osvětimi nejprve zastával pouze funkci lékařského důstojníka v romském oddílu, nakonec byl ale povýšen na vedoucího lékaře celého tábora. Do svého výzkumu postupně nabral až tři tisíce subjektů, přičemž převážnou většinu z nich tvořily děti. Ty si hýčkal v oddělených, čistotných prostorech od ostatních a u těch nejmenších si dokonce získal popularitu, když jim nabízel sladkosti a hladil je po vlasech.
Osm hodin ponižujícího měření
Jeho následné laboratorní experimenty ale byly zcela opačného charakteru a vysloužily mu přezdívku "Anděl smrti". Konkrétní detaily a formy zkoumání dvojčat popsala Eva Korová, jež společně se svou sestrou Miriam Mengeleho pokusy přežila. V deseti letech ani netušily, čeho jsou součástí. "Věděla jsem, že jako dvojčata jsme unikátní, protože nám nikdy nebylo dovoleno komunikovat s ostatními z tábora. Nevěděla jsem ale, že jsem byla využívána ke genetickým experimentům. V pondělky, středy a pátky jsme byly poslány do pozorovací laboratoře, kde jsme musely nahé sedět až osm hodin. Měřili většinu mých částí těla a porovnávali je s těmi od sestry a pak s dalšími grafy. Chtěli vyvinout novou árijskou rasu, takže je tahle měření hodně zajímala," popisovala Korová ve svém příspěvku na webu Quora.
"Tyhle experimenty nebyly nebezpečné, ale byly neuvěřitelně ponižující. V ostatní dny jsme byly převezeny do jiné laboratoře, které nazývám jako krevní laboratoř. Z levé paže mi odebrali spoustu krve a do té pravé mi dali několik injekcí. Obsah injekcí jsme neznaly a neznáme je ani teď. Po jedné z nich jsem byla hodně nemocná a měla vysokou horečku. Paže a nohy jsem měla silně oteklé a po celém těle se mi objevily červené fleky. Nevím, co to bylo. Nikdy mě nediagnostikovali," doplnila Korová, která zemřela letos v červenci ve věku 85 let.
Amputace či kastrace bez anestezie
Zkušenosti Korové však nebyly jedinými experimenty, které Mengele na dvojčatech prováděl. Kromě zmíněného měření, odebírání krve (respektive vzájemné krevní transfúze mezi dvojčaty) a záměrného injekčního podání různých nemocí (tuberkulóza, tyfus, ...) docházelo i k mnohem horším, bolestivějším zákrokům. Brutální byly chirurgické operace jako amputace končetin, kastrace či odebírání orgánů, a to zaživa bez podání anestezie.
Až vítězství spojenců ukončilo experimentování s dvojčaty, "Andělovi smrti" se nicméně podařilo před spravedlností uprchnout. Nakonec zemřel až v roce 1979 v Brazílii. Jeho pokusy v Osvětimi přežilo jen 200 jedinců z celkových tří tisíc dvojčat (neboli 1500 párů dvojčat). Eva s Miriam začaly v sedmdesátých letech o svých zkušenostech přednášet a hledat oběti, jež si prošly tím samým.
Později založily neziskovou organizaci CANDLES, díky níž vypátraly více než stovku přeživších dvojčat. Ta rovněž svá utrpení z často neznámých experimentů zdokumentovala. Víceméně jde tak o jediný zdroj informací, jenž popisuje to, co se dvojčatům v koncentračním táboře dělo. Většinu záznamů totiž nacisté zničili.
