Rozdíly v názorech mezi členy NATO neznamenají, že by Severoatlantická aliance nebyla schopna plnit svůj základní úkol, tedy společnou obranu členských zemí. Před jednáním ministrů obrany NATO v nové alianční centrále v Bruselu to novinářům řekl generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. Připomněl, že země aliance se ve svých pohledech mnohdy výrazně odlišovaly už v minulosti.
Schůzka, která je přípravou na blížící se červencový summit NATO, se koná v atmosféře nesouladu především mezi evropskými zeměmi a administrativou prezidenta USA Donalda Trumpa. Evropa chce například dál udržet jadernou dohodu s Íránem, od které se USA rozhodly odstoupit. EU i Kanada také ostře reagovaly na americké rozhodnutí uvalit cla na dovoz evropské a kanadské oceli a hliníku. Za absurdní američtí spojenci považují to, že USA krok zdůvodňují možným ohrožením své bezpečnosti.
Kroky americké administrativy by mohl se svými evropskými partnery v kuloárech čtvrteční a páteční schůzky probírat americký ministr obrany James Mattis. Diplomaté ale zdůrazňují, že spory okolo Trumpových kroků by přímo ministerskému jednání dominovat neměly.
"Souhlasím, že existují rozdíly, které souvisejí s otázkami jako je obchod, jaderná dohoda s Íránem nebo klimatické změny. Vidíme navíc i rozdílné pohledy uvnitř samotné Evropy ohledně jejího dalšího směřování," řekl novinářům Stoltenberg.
Připomněl zároveň, že mezi spojeneckými zeměmi existovaly závažné rozdíly už v minulosti. Generální tajemník aliance v této souvislosti zmínil nejen takzvanou Suezskou krizi v 50. letech minulého století, ale především iráckou válku v roce 2003 vedenou Spojenými státy a jejich partnery proti názoru některých evropských zemí.
"Beru to vážně," řekl o nynějších rozporech mezi spojenci Stoltenberg. Z historie je však podle něj možné se poučit, že členské země se vždy dokázaly sjednotit kolem svého klíčového úkolu a zajistit si vzájemně kolektivní obranu a odstrašení.
Podle generálního tajemníka to prokáže i čtvrteční a páteční schůzka. Ministři obrany by na ní měli potvrdit posílení alianční velitelské struktury o asi 1200 lidí a vznik dvou nových velitelství. To v americkém Norfolku bude mít na starosti dopravu přes Atlantský oceán, to, které bude sídlit v Ulmu v Německu pak přepravu po Evropě a logistiku.
Severoatlantická aliance největšími změnami od konce studené války reaguje nejen na změněný přístup Ruska a jeho agresivní chování vůči sousedům, ale také na nestabilitu na Blízkém východě a v severní Africe.
Podporu by měla získat i nová americká iniciativa týkající se vojenské připravenosti. V jejím rámci by se měli spojenci zavázat, že k roku 2020 by měli mít spojenci k dispozici 30 mechanizovaných praporů, 30 letek a 30 bojových plavidel, které budou připraveny k nasazení do 30 dnů.
