Abdulláh Hussain Harún, který zemi zastupuje v OSN, volá po řádném vyšetření hrstky případů, kdy vlivné osoby měly směřovat povodně pryč do nechráněných oblastí, aby uchránili svou vlastní půdu a úrodu.
K jeho kritice se přidávají i další osobnosti, včetně bývalých premiérů. Na několika místech prý měly být vydány rozkazy otevřít protipovodňové zábrany, aby voda mohla odtéci ze zatopených oblastí. "Pokud se to stalo, vláda by to měla vyšetřit a zodpovídat se svému lidu," řekl Harún v rozhlasové stanici BBC. Oblasti, které dříve sloužily jako záplavová území, začali v průběhu let bohatí vlastníci zavlažovat a používat pro zemědělství.
Bývalý předseda vlády Mir Zafarulláh Chán Džamalí zase tvrdí, že jeho území v Balúčistánu zaplavili, aby ochránili leteckou základnu u Džakobabádu, kterou prý používají Američané. To ovšem úřady popírají a i americká ambasáda tvrdí, že základnu Šahbáz nepoužívá, píše deník The Independent.
Na jihu Paňdžábu zase čelí obvinění prominentní postavy ze strany někdejšího premiéra Naváze Šarífa, která vede provinční vládu. Ti prý zneužili své postavení a odklonili vodu z území klanu, ke kterému patří dva významní regionální politici. Místo toho voda zaplavila město Muzaffargarh, jež muselo být opuštěno. Klan ovšem takováto nařčení odmítá.
V provincii Sindh prý dokonce majitelé posílali vodu na půdu svých rivalů, kteří činili totéž. Nařčení se týkají i ministra federální vlády, odvolává se The Independent na další majitele půdy. Churšíd Šáh prý nařídil prolomit hráz na špatné straně, místo aby se voda odvedla do Thárské pouště a směrem k Arabskému moři.
Kaím Alí Šáh, předseda provinční vlády v Sindhu, však odmítá jakákoli obvinění z nekalých povodňových opatření. "Voda je král. Kamkoli chce jít, je to jen její rozhodnutí."
Tříletá rekonstrukce
Povodně způsobily koncem července těžké monzunové deště, voda zaplavila asi pětinu celé rozlohy země. V důsledku povodní zahynuly asi dva tisíce lidí, osm milionů se neobejde bez humanitární pomoci. O domov přišlo ještě víc lidí, přežívají teď v humanitárních táborech a hrozí jim epidemie nemocí i hladomor.
Obnova země bude velmi těžká, zničena byla velká část orné půdy, úrody i zemědělských zařízení, přičemž právě zemědělství je páteří pákistánské ekonomiky. Mezinárodní pomoc je přitom k Pákistánu poměrně skeptická, dřívější případy často vedly k ohromné korupci a zneužívání humanitárních peněz. Podle prezidenta Ásifa Alího Zardárího potrvá rekonstrukce přinejmenším tři roky.
