<span>Nejstarší Japonci</span> jsou mrtví. Úřady o nich jen nevěděly

Japonsko, hrdé na velký počet sto a víceletých občanů ve své zemi, v posledních dnech zápasí se znepokojivým odhalením, že stovky lidí evidovaných na seznamu nejstarších občanů jsou buď dlouho po smrti, nebo o nich nikdo po desetiletí neslyšel.

Záhada zmizelých lidí s věkem nad sto let přitáhla poprvé pozornost veřejnosti na konci července, když policie zjistila, že muž, který měl být ve svých 111 letech nejstarším obyvatelem Tokia, je ve skutečnosti už 32 let po smrti. Policie zahájila vyšetřování příbuzných tohoto muže z podvodu, protože až doposud za něj pobírali penzi.

Toto zjištění přivedlo japonské úředníky v celé zemi ke kontrole dlouhověkých lidí v jejich vlastních oblastech a to, co zjistili, je šokující.

Například údajně nejstarší obyvatelka Tokia Fusa Furujová, narozená v roce 1897, nebydlí na adrese, kde je registrována, a místo jejího pobytu je neznámé. Jen v přístavním městě Kóbe na západě země úředníci zjistili dalších 100 případů neobjasněných zmizení dlouhověkých lidí.

Laxní úřední evidence

Tyto případy jsou mnohdy dokladem značně laxní úřední evidence. Osobní kontrolu těchto občanů dělá totiž méně než polovina prefektur. Zmatek kolem japonských dlouhověkých vyvolal nejrůznější dohady, zvláště v době, kdy mnoho těchto lidí žije osaměle. "Rodiny, které byly těmto starším občanům nejblíže, nevědí, kde jsou, a v mnoha případech se dokonce ani nenamáhaly zajít na policii, aby po nich vyhlásila pátrání," napsal japonský list Asahi.

Ještě před druhou světovou válkou žilo ve stáří 90 procent rodičů společně se svými potomky. Dnes jich je méně než 50 procent. Tento trend významně narušil sociální vazby.
Problémem je i nedostatek domů s pečovatelskou službou a domovů pro seniory. V Japonsku žije podle zprávy ministerstva zdravotnictví z minulého roku 40 399 lidí ve věku 100 a více let, i když skutečný údaj může být vzhledem ke zjištěným skutečnostem o několik stovek nižší.