Portugalský kolonialismus: Zpátky na stromy

Přijetí francouzsky hovořícího Senegalu za pozorovatele do Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP) je jedním z mála konkrétních výsledků letošního 7. summitu organizace, který se konal koncem července v Lisabonu. Proč Senegalu, kde portugalština není úřední řečí?

Přidružení lze chápat jako pokus, jak se alepoň symbolicky vyrovnat s hranicemi nešťastně narýsovanými v dobách kolonialismu. Zdrojem konfliktů jsou letos 120 let.

Před tolika lety odtrhly oblast Casamance (port. Casamança) od Portugalské Guiney (dnes Guinea-Bissau, zakládající člen CPLP). Oblast byla postoupena francouzskému Senegalu.

Grafika Grafika Grafika Grafika Grafika Grafika Grafika Grafika Grafika Grafika Gra Hranice z konce 19. století ale sloučila zřejmě neslučitelné. Obyvatelé Casamance, křesťanští a animističtí Jolové (fr. Diola, asi 4 % z 12 milionů Senegalců), mají blíž k příbuzným v Guiney, než k senegalským muslimům. Těm jsou trnem v oku. Hranice většinou neuznávají, v Casamance existují silná hnutí za nezávislou nebo alespoň autonomní portugalsky hovořící Casamance.

V roce 1982 v Casamance vypukla rebélie separatistů, která stála život na čtyři tisíce lidí a proměnila někdejší turistický ráj v rizikovou destinaci. Příměří je až příliš křehké.

V Senegalu navíc žije početná komunita lidí z kdysi portugalské Guiney-Bissau a Kapverd. V obou zemích je portugalština úředním jazykem. Celkem portugalsky mluví na 240 milionů lidí.

Foto: Profimedia