Satrapovské manýry
Přitupělí ruští cenzoři rozdávají údery na všechny strany

Bývala to svobodná země, občané se směli svobodně vyjadřovat, číst a poslouchat, co chtěli. Ústava jasně hlásala, že cenzura není dovolena. Tou zemí bývala Ruská federace. Země má teď stejný název i ústavu, ale svoboda se vytratila a cenzura kvete. Za pouhých osm let bylo oficiálně zakázáno více než 1500 děl. Pro srovnání: na vatikánském indexu Librum Prohibitorum se za čtyři stalet ocitlo čtyři tisíce děl, napsal dnes ruský list The Moscow Times.

Asi každý si myslí, že zakázaný je Mein Kampf a prohlášení al-Kajdy. Ale pohled do ruského seznamu zakázané literatury je poučný.

Sahá od vzpomínek italského diktátora Benita Mussoliniho a deníků šéfa nacistické propagandy Josepha Goebbelse, přes středověké islámské traktáty a školní referáty o ukrajinském hladomoru až k publikacím Svědků Jehovových, knihám čínské sekty Fa-lun-kung, brožurkám o pohanství, letákům nezávislých odborů či k peticím adresovaným Evropskému parlamentu a americkému Kongresu.

Na seznamu jsou také rockové písničky, kresby avantgardních umělců i počítačová hra. Jako v 18. století i současní cenzoři zakázali encyklopedii vydanou v 21. století v Moskvě.

Nové pokolení cenzorů se zaměřuje na internet. Zablokovali přístup ke stránkám skinů, protifašistického hnutí Antifa, fanoušků "metalových" kapel i k fóru o "anarchistické kuchařce". I současným cenzorům chybí smysl pro humor: encyklopedie Lurkmore, poťouchlá mladší sestra Wikipedie, byla na den zakázána kvůli stati o "marihuanové polévce"; sám článek je zakázaný stále.

Minulý týden si cenzoři získali světovou pozornost, když zakázali YouTube. Zákaz trval celý den, což úřady vysvětlovaly jako "technickou chybu". Ve skutečnosti hlavní hygienik požadoval zablokovat 22 videí.

Nebylo to poprvé. Před dvěma lety se policie v Komsomolsku pokusila web blokovat, protože "naše město nepotřebuje YouTube". V září byl server nedostupný v Omsku a Volgogradu, během nepokojů kvůli filmu Nevinnost muslimů nebyl web přístupný ani v Dagestánu.

Problém úřadů s YouTube lze vysvětlit. Spolu se sociálními sítěmi patřil k hlavním nástrojům protestního hnutí. Klipy z YouTube ukazovaly volební podvody.

Videa z demonstrace, rozehnané v Moskvě 6. května, dávala za pravdu spíše obviněným "z masových nepokojů" než žalobcům. Není divu, že bezmála celá říše blogerů vnímá stupňování cenzury jako urážku.

Cenzura je nejen potupná, ale může být i nebezpečná. Minulý týden byl zatčen spisovatel Boris Stomachin, který patří k hrstce Rusů věřících, že demokracii lze obnovit jen násilnou revolucí.

Nikdy své názory neskrýval, dokonce jej podpora čečenských povstalců dovedla v roce 2006 do vězení.

Na útěku před policií vyskočil z okna ve čtvrtém patře. Zlomil si páteř i oba kotníky, takže teď se belhá o berlích.

Nová obvinění proti Stomachinovi nebyla zveřejněna, ale prý zveřejňoval na svém webu "extremistické" články čečenských separatistů, například dopis tureckému premiérovi o vraždách prý páchaných zabijáky Ramzana Kadyrova. To by mohlo Stomachina vrátit za mříže na dalších pět let.

"Proč jej zatkli? Jen proto, že psal, co si myslí. Nikoho nezranil, nezabil, neokradl. Zatli ho za psaní. Je to návrat do SSSR," napsal disident Vladimir Bukovskij.