Gruzínské město Rustavi svého času vzniklo jako ukázka všemocnosti sovětského průmyslu. Dnes je z něj spíše odstrašující příklad zakořeněné chudoby, která se v předvečer předčasných prezidentských voleb stala v této malé kavkazské republice klíčovým problémem.
Rustavi bylo vybudováno po druhé světové válce na rozkaz nejproslulejšího gruzínského rodáka Stalina jako průmyslové středisko země, kde 160 tisíc obyvatel živily chemičky a ocelárny. Dnes symbolizuje gigantický úkol, kterému čelí reformátorský vůdce Michail Saakašvili, usilující o opětovné zvolení.
Skoro všechny zdejší továrny stojí od roku 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz, a řady dělnických bytovek chátrají. Nejméně 30 procent zdejších obyvatel je nezaměstnaných. Od 90. let více než třetina lidí kvůli hledání práce město opustila.
Rustavi, ležící 25 kilometrů jižně od hlavního města Tbilisi, však není v Gruzii nikterak výjimečný úkaz; cosi podobného se najde snad v každé končině této zakavkazské země.
Nespokojenost a chudoba
Opozice doufá, že v nedělním hlasování dokáže zúročit široce rozšířenou nespokojenost, pramenící z chudoby a tržních reforem, které Saakašvili zahájil po převzetí moci v roce 2004.
"Saakašviliho vláda se nejenže nedokázala vypořádat s bídou, ale ještě ji zhoršila," tvrdí Malchaz Gorgaslidze, který v Rustavi vede kancelář opozičního kandidáta na prezidenta Levana Gačečiladzeho.
Saakašvili, který v roce 2003 stál v čele pokojné prozápadní revoluce růží, sklízí v zahraničí chválu za liberální ekonomické reformy. Ale změny, které připravily o práci tisíce zaměstnanců státního sektoru a zprivatizovaly celá odvětví ekonomiky, jsou doma mnohem méně populární.
Nespokojenost vybuchla v listopadu, kdy desetitisíce lidí vyšly do ulic při protivládních protestech. Saakašvili poté, co nechal rozprášit demonstrace policií a na devět dnů zavedl výjimečný stav, vyhlásil předčasné volby.
Deziluze místo slibů
Od té doby se snaží znovu získat podporu ohlašováním spousty nových sociálních programů. Hlásá, že do roku 2009 ztrojnásobí důchody, zavede bezplatnou zdravotní péči pro skoro 700 tisíc chudých rodin a rodičům nechá vyplatit tisícovku v místní měně lari (asi 11 300 Kč) za narození každého potomka.
Hodně Saakašviliho kritiků se soustřeďuje na obrovské vládní výdaje na infrastrukturní projekty. Podle nich by se tyto sumy neměly vyhazovat na opravy silnic a budov, ale měly by posloužit k potírání chudoby.
"Všechny ty nové silnice a čerstvé fasády v Tbilisi nepomohou lidem, kteří nemají ani co jíst," tvrdí Gorgaslidze.
Saakašvili a jeho lidé naopak hájí budování infrastruktury jako klíčovou věc. "Někteří lidé to prostě nechtějí pochopit. Musíte vytvořit základ, podmínky," říká poslanec Laša Mindeli ze Saakašviliho Národního hnutí, který řídí prezidentovu kampaň v Rustavi. "Bohužel, hodně lidí má dosud sovětskou mentalitu a myslí si, že vláda jim má opatřit práci, místo aby vytvářela podmínky pro hospodářský růst."
Kupříkladu v samém městě díky vládním projektům fungují dodávky elektřiny po 24 hodin, zatímco před čtyřmi lety šel proud jen čtyři hodiny denně. Po skoro dvou dekádách výpadků jsou plně zajištěny i dodávky vody a plynu.
Ale podobné tržní argumenty v Rustavi hodně lidí neoslovují.
"Jasně, máme teď přístup k plynu a elektřině, ale jak si je lidé mají zaplatit, když jsou bez práce?" říká čtyřicátnice Marina, která prodává v městské tržnici. "Úřady akorát tak vytvářejí iluzi, fasádu, aby se zdálo, že se věci zlepšují."
Foto: AP
