Nemá nástupce
Kazašský prezident potvrdil mandát. Hrozí arabský scénář?

Prezidentské volby v Kazachstánu se odehrály na pozadí bouřlivých událostí v arabském světě, pádu či krize režimů, které po desítky let bývaly považovány za stabilní. V Kazachstánu je zatím ticho, ale to nijak neznamená záruky klidu i v budoucnu, píše ruský list Kommersant.

Kazachstán se za dvě desetiletí pobytu Nursultana Nazarbajeva u moci stal zámožnou zemí, která dokázala zvládnout světovou krizi bez silných otřesů, nepočítá-li se krach několika bank a propad zahraničního obchodu v letech 2008 a 2009.

Loni vzrostl hrubý domácí produkt o sedm procent, klesla nezaměstnanost, rezervy ve zlatě a cizích měnách se zvětšily. Na konci prosince ratingová agentura Standard & Poor's zvýšila dlouhodobý měnový výhled země z BBB- na BBB.

Klid by však neměl oslabit ostražitost. V zemi panují veliké sociální rozdíly, mnozí mladí lidé nemohou dělat kariéru, v jakou doufali. V politice a ekonomice dominuje prezident a jeho okolí, možnosti opozice jsou silně omezeny.

To vše vytváří povážlivá rizika, která prohlubuje skutečnost, že Nazarbajevovi chybí nástupce. Lze připomenout, že tento faktor spolu s korupcí prezidentova okolí sehrál značnou roli při svržení tuniského prezidenta Zína Abidína bin Alího.

V Egyptě Husního Mubaraka smetl pokus udělat hlavou státu vlastního syna, který se netěšil podpoře silových resortů. Zpochybněna je i efektivnost syrského modelu, kde po smrti Háfize Asada zdědil vládu jeho syn Bašár.

Kult osobnosti?

Samozřejmě, nástupcem lze učinit kohokoliv z blízkých spolupracovníků, ale kam se pak podějí záruky loajality nejen k předchůdci, ale i k jeho rodině?

V Kazachstánu se ještě před arabskou vzpourou pokusili zvěčnit Nazarbajevovo vládnutí referendem o prodloužení prezidentových pravomocí do roku 2020. Prezident formálně kladl odpor, ale vždy poslušný parlament přehlasoval jeho veto.

Západ projevil nespokojenost s možnou přeměnou Nazarbajeva v místního Turkmenbašiho - po vzoru kultu bývalého turkmenského prezidenta Saparmurata Nijazova, který se nechával přezdívat Turkmenbaši, "otec všech Turkmenů".

Kdo dál?

Škody na pověsti by byly příliš velké a znehodnotily by přínos předsednictví Kazachstánu v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Ale rozhodující roli při odmítnutí tohoto scénáře sehrály nejspíše egyptské události, během kterých se Nazarbajev rozhodl uspořádat předčasné volby: taková blesková kampaň je pro režim vždy výhodná, protože zahání opozici do časové tísně.

Zdá se však, že během nadcházejícího mandátu bude prezident stejně muset určit nástupce. Otázka zní, zda na to bude mít čas. V podmínkách globalizace se politické změny odehrávají rychleji než v letech, kdy se stabilita považovala za výhodu autoritářských režimů.