"Dvě za cenu jedné!" Když reklamní slogan v tomto znění vyvěsil jeden z moskevských developerů, kterého pokles poptávky donutil "přibalit" k prodávanému domu ještě garsoniéru, pozastavoval se tisk, kam až může krize dojít. Teď však na slib "dvě za cenu jedné" lákají zákazníky i lehké dívky z jednoho z moskevského "masážního salonu".
Prostituce sice není v Rusku povolena, ale v praxi bývá tolerována, na rozdíl od carských a sovětských dob, kdy se úřady snažily "povětrné ženštiny" izolovat od spořádané společnosti v nevěstincích pod úředním dohledem, převychovat v ústavech pro padlé dívky či v mnohem strašlivějších pracovních táborech Gulag. V předvečer druhé světové války však sovětská moc oficiálně vyhlásila, že v zemi Sovětů se podařilo prostituci zdárně vykořenit. A když neexistuje, není za ni ani trest. Úřední postihy byly obnoveny až za perestrojky. Nyní dopadeným prostitutkám nejčastěji hrozí jen pokuta v řádu několika stovek rublů.
Podle odhadů nevládních organizací jen v Petrohradu, druhém největším ruském městě, poskytuje sexuální služby 20 tisíc až 65 tisíc žen a dívek. Taxa pouličních prostitutek začíná na 500 rublech (340 Kč), ale pracovnice eskortních agentur si účtují kolem tří tisícovek za hodinu (přes dva tisíce Kč).
Taková "elitní" prostitutka je s to vydělat za měsíc nejméně 270 tisíc rublů (přes 180 tisíc Kč). Ale na ruku dostane v nejlepším případě 60 tisíc až 100 tisíc rublů (40 tisíc 70 tisíc Kč). Příjmy z odvětví putují hlavně do kapes kuplířů, hotelových vrátných a recepčních, řidičů či zkorumpovaných policistů. Ale i tak si prostitutka vydělá násobek průměrného příjmu (celostátně kolem 15 tisíc, v Moskvě přibližně 35 tisíc), o platech ruských dělnic ani nemluvě.
Právě starosti, jak uživit sebe a rodinu, nejčastěji vedou Rusky k prodeji vlastního těla, tvrdí aktivistka Irina Maslovová, která řídí ruskou odbočku mezinárodního sdružení na obranu sexuálních pracovnic SWAN.
"Nelituji, práce se mi líbí. Nevykašlala jsem se na ni, ani když mi nabídli místo tajemnice právníka zahraniční společnosti," tvrdí však Oksana, původní profesí servírka. Mezitím dokonce vystudovala práva, aby mohla vést zřejmě marný boj za legalizaci odvětví a práva kolegyň, a sní o vlastním nevěstinci.
Stoupenci legalizace (a zdanění) prostituce argumentují tím, že Petrohrad by na daních od sexuálních pracovnic vybral skoro tolik jako od naftařů. A Moskva, kde je prý prostitutek třikrát více, by si ročně mohla přijít na 60 miliard rublů (více než 40 miliard Kč). To je mnohem více, než kolik radnice utrží za pronájem svých budov. Ale idea naráží na neprostupnou hráz veřejného mínění a politiky.
Státní duma, dolní komora parlamentu, si před časem vylámala zuby i na zákazu pornografie, protože zákonodárci se neshodli na samé definici.
Před pár lety navrhoval povolit prostituci i starosta arktického města Vorkuty. "Legalizace prostituce by dala mužům příležitost, aby vybili své emoce v rámci zákona. Nemuseli by je potom proměňovat v xenofobii a extremismus," tvrdil Igor Špektor z radnice města, v jehož okolí se za sovětských dob nacházely některé z nejobávanějších vězeňských táborů. Tento krok by podle něho prospěl oběma stranám: všechny ženy provozující prostituci by měly plnou ochranu státu a také plnou penzi.
Teď však těžké časy postihly i kvetoucí byznys a ceny na ulicích i v masážních salonech klesly o deset až 15 procent. "Slevy jsou všude a i my se držíme trendu," vysvětlil v ruské edici časopisu Newsweek jeden z majitelů několika moskevských saun a masážních salonů. "Moje děvčata dokonce vymyslela protikrizový plán: dvě za cenu jedné, anebo služba navíc zdarma."
Foto: archiv, AP a Profimedia
