<span>Medvědi, plyn</span> a Nobelova cena míru

Tvářil se, jako by mu na ničem jiném nezáleželo. Klečel ve sněhu u omámeného ledního medvěda a pomáhal s jeho změřením. Má o něj starost, prý jich i v ruské Arktidě ubývá. S ekologistickým zápalem předváděl na kameru na letecké základně Nagurskaja v Alexandřině zemi v souostroví Země Františka Josefa I. ruský mocnář Vladimír Putin, nakolik ho zajímá „zelené" dědictví říše.

V nejsevernějším z ruských „hraničních přechodů", tisíc kilometrů od pevniny, kde cizince nikdy neviděli a medvědům, jediným z průchozích, razítka do pasů nedávají, se 28. dubna Putin připomněl v roli ochránce divé zvěře.

Před třemi roky se dal natáčet při podobné akci s amurským tygrem, na Altaji jezdil na koni s ostřelovací puškou a na Kavkazu se stará o návrat perského levharta.

Osm let vládne Rusku jako prezident a dva roky v roli předsedy vlády, kterou si sám včetně svého formálního nástupce v Kremlu vybral. Putin se svým týmem důstojníků rozvědky se stará o jedinečný projekt historie: o fungování státu ovládaného lidmi z tajné policie.

Všímá si opravdu všeho. V ledové Arktidě upozorňoval na hory šrotu, odpadů a stovek tisíců prázdných i plných barelů pohonných hmot, které v okolí základny zanechaly generace sovětských a ruských vojáků: všechno přikázal vyčistit.

Norské překvapení

Rusko však má v Arktidě mnohem prozaičtější zájmy než uklízet po polárnících a pozorovat medvědy. Od Země Františka Josefa I. leží první zjištěné naleziště zemního plynu na mořském dnu tři sta kilometrů vzdáleno a takových je v Arktidě více.

Vedou se o ně spory, poněvadž výklad toho, kudy běží státní hranice, nebyl nikdy přesně stanoven. Rusko však je nejen ve sporech o mořské dno, ale pro řadu sousedů i na souši obtížným životním souputníkem.

Letošní jaro však vneslo do kremelské politiky nový prvek, motiv úsměvů a nabídek na usmíření. Jako by Rusové dospěli k poznání, že mají svých problémů tolik, že si je nemusejí ztěžovat ještě dalšími.

Duben byl ve znamení ruské diplomacie. Během prezidentovy státní návštěvy v Oslu 27. dubna Medveděv se sociálně demokratickým premiérem Jensem Stoltenbergem překvapivě oznámili, že obě vlády v zásadě dospěly k dohodě o průběhu mořské hranice v Arktidě.

Čtyřicetiletý spor o vymezení předělu v Barentsově moři byl veden kromě rybného bohatství hlavně o relativně nehluboké dno s tušenými i doloženými nalezišti ropy a zemního plynu. Norové si s Rusy rozdělí mořskou plochu a dno o 175 tisících km2 v Severním oceánu rovným dílem a oba budou v rybolovu a těžbě spolupracovat.

Pozvánka do Číny

Technické detaily čekají ještě na dopracování, ale tahanice o poklady na severu Evropy ztratily „studenoválečnický" náboj: nástin dohody je ryze ekonomický. Medveděv rovněž pozval státní firmu StatoilHydro, aby ve spolupráci s Gazpromem a německým Wintershallem těžila plyn v nalezišti Prirazlomnoje severně od ústí Pečory.

Rusko nemá na obrovské investice pro samostatný rozvoj nalezišť, a proto hledá výhodné partnery. Duma ovšem bude muset v tom smyslu změnit některé zákony, které zahraničním firmám v těžebním průmyslu nedovolují více investovat a podílet se na těžebních licencích a společnostech.

A ještě více se musí změnit ruské myšlení. Den po výpravě za medvědy zahajoval Putin na druhé straně Ruska ve větrovce s logem RedFox provoz první ruské ropné plošiny v Kaspickém moři. Se spolumajitelem LUKoilu Vagitem Alekperovem a svým věrným soudruhem a vicepremiérem Igorem Sečinem si 180 kilometrů jižně od Astrachaně pomazal po naftařském zvyku tváře první ropou pro zdar vrtu.

Nedaleko od Rusů na mnohem vydatnějším nalezišti těží ropu v Kaspiku Kazaši, jejíž část mimo jiné prodávají do Číny. I vůči Číňanům se Rusové otevírají způsobem donedávna nečekaným. Guvernér Jamalo-něněcké autonomní oblasti Dmitrij Kobylkin, „správce" devadesáti procent ruské těžby plynu a dvanácti nafty, při návštěvě čerstvě otevřeného šanghajského Expa 2. května pozval Číňany ke společnému využívání arktických pokladů: „Jsem ochoten fungovat jako prostředník mezi investiční zemí a plynovým a ropným odvětvím a vytvořit dobré investiční klima."

Samostatné ropné obchodování s Čínou zlomilo roku 2003 vaz nejbohatšímu z ruských oligarchů Michailu Chodorkovskému, který mimo jiné plánoval stavbu vlastního ropovodu ze svých sibiřských nalezišť a odmítal se podřídit Putinově vůli.

Polská gesta

Duben změnil obraz Ruska i na jeho západní hranici. V tragické Katyni 7. dubna Vladimír Putin po boku s premiérem Donaldem Tuskem připustil Stalinovu „osobní odpovědnost" za vraždy Poláků v roce 1940. Když o tři později chtěl místo navštívit polský president Lech Kaczyńský, jeho letoun nad Smolenskem havaroval a celá polská delegace zahynula.

Ruská zahraniční politika ukázala při neštěstí velkou proměnu. Řada gest šla nad diplomatický protokol. Putin s Tuskem se nad troskami objali, Medveděv s Putinem po boku zapálili svíčky pro oběti, prezident kondoloval ve videoposelství a nazval Poláky milými přáteli. V Rusku vyhlásil den smutku.

Státní televize Rossija odvysílala film Andrzeje Wajdy Katyń a květiny před polským velvyslanectvím v Moskvě položila dokonce putinovská svazácká organizace Naši, jinak tradičně rusky protipolská. Na pohřbu Kaczyńského v Krakově 18. dubna byli Medveděv i Putin.

Z evropského západu nepřicestoval nikdo, neboť velkou část Evropy ohrožoval popílek jedné islandské sopky. Pro bývalé ruské satelity z východu Evropy jakoby symbol věčného zatracení...

Poláky ruský přístup překvapil. Promítnutí Wajdova filmu přirovnal historik a exministr zahraničí Władysław Bartoszewski (88) v interview pro vídeňský list Der Standard 6. května ke „stejné senzaci jako byla Stalinova smrt nebo řeč Nikity Chruščova roku 1956 na 20. sjezdu KSSS".

Varšavská vláda má mezitím po ruce i jistou naději v energetických kartách, neboť v zemi s velkými zásobami břidlic pátrají ropné koncerny po zemním plynu, který z nich lze chemickou cestou uvolnit. Ekologicky ne právě šetrná těžba by mohla snížit polskou závislost na ruském plynu.

Ukrajinský triumf

Po polských událostech přišlo vítězství na Ukrajině. Více symbolické, než praktické, drahé pro ruské daňové poplatníky, kterým se zase zmenšil prostor pro reformy.

Šestnáctého dubna nařídil Vladimír Putin po stížnostech v únoru zvoleného Viktora Janukovyče předložit návrh na snížení cen zemního plynu pro Ukrajinu. Už 21. dubna v Charkově Medveděv, kdysi šéf Gazpromu, s Janukovyčem dohodli snížení cen o třetinu.

Ukrajinci za to prodloužili pronájem sevastopolského přístavu pro ruskou černomořskou flotilu po roce 2017, kdy končila stará smlouva, na dalších 25 let. Flotila sestává většinou z lodí starších třiceti let a část není ani provozuschopná.

Plavební režim a přítomnost válečných lodí je na Černém moři regulována mezinárodní konvencí z Montreux z roku 1936 stanovující mimo jiné, že trvalý přístup do jeho vod mají pouze lodi států kolem jeho břehů. Za světové války to respektoval i Adolf Hitler. Ruská flotila zde nemá soupeře, ale sama po vyplutí do Středozemního moře není žádným nebezpečným soupeřem.

Rusové nespoléhají jen na Sevastopol, ale rozšiřují i Novorossijsk a usilují o delší pronájem syrského přístavu Tartús, kde jsou od roku 2006.

Putin v dubnu dojednával další konkrétní kroky pro stavbu Južného potoku (South Stream) v Itálii a Rakousku. Šestadvacátého dubna v Kyjevě nabídl Janukovyčovi spolupráci na poli jaderné energetiky, ustavení společného holdingu na výrobu reaktorů a zařízení jaderných elektráren.

Kuriózní bylo, že se tak stalo na 24. výročí černobylské katastrofy.

Ještě kurióznější však byla nabídka z 30. dubna, která padla při návštěvě ukrajinského premiéra ruského původu Mikoly Azarova v Soči: Putin navrhl spojení ruského gigantu Gazpromu s ukrajinským státním podnikem podobného zaměření Naftogaz. Na jednu stranu je to největší ukrajinská firma se 170 tisíci zaměstnanci, symbol suverenity, jehož potrubím plyne na západ osmdesát procent ruského plynu a Ukrajině tranzitní poplatky (a možnost kdykoli Evropany a Rusy držet v šachu).

Na druhou stranu však vznikají mezi Ruskem a Evropou plynovody Severnyj a Južnyj potok, jejichž potrubí ukrajinské území míjejí. Rusové tak mohou významně ušetřit na tranzitu a Ukrajinci přijdou o spolehlivý příjem.

Proto nyní mohou Rusové předkládat návrh o fúzi podpořený zárukou, že plyn poteče potrubím přes Ukrajinu v neztenčeném množství.

Návrh na spojení s mnohem větším Gazpromem přišel prezidentovi Janukovyčovi „náhlý" a zatím se jím nechce zabývat, jak odpověděl v Kyjevě. Při akciovém vyrovnávání by ukrajinský stát získal jen asi šest procent Gazpromu.

Německá partije

Dělat zahraniční politiku, když je prezidentem ve Washingtonu nositel Nobelovy ceny míru, je pro kremelské dravce pohádkou. Barack Obama zrušil plán raketového protiíránského deštníku s radarem a základnou v Čechách a Polsku, přestal podporovat pokusy o integraci Ukrajiny a Gruzie do evropských struktur a naopak NATO začalo hovořit o zapojení Ruska do aliance.

Američané s Rusy podepsali 8. dubna v Praze novou dohodu o snížení počtu jaderných zbraní a nové členy EU a NATO na východě Evropy zneklidněl americký odstup od regionu. Nejlépe se zatím zařídili Němci.

Jejich spolupráce s Rusy v hospodářské oblasti zneklidňuje hlavně francouzské intelektuály, kteří hovoří dokonce o konci osy Paříž-Berlín a o zrodu osy Berlín-Moskva.

Francouzský filozof André Glucksmann (73), který vedl paralely mezi nacismem a bolševismem a demontoval marxismus ve Francii, v listu Frankfurter Allgemeine tvrdil, že kancléřka Angela Merkelová dělá stejnou politiku jako její sociálně demokratický předchůdce Gerhard Schröder: spolupracuje s nedemokratickým režimem Vladimíra Putina, německé firmy získávají ruské zakázky a neohlížejí se na názory spojenců, spojenectví stavitelů jaderných reaktorů Areva-Siemens Němci nahrazují spoluprací s RosAtomem.

Filozof dokonce strašil pozdravem „Sbohem, Paříži, dobrý den Moskvo!" Přirovnal Merkelovou ke Kateřině II. (zemřela roku 1796), severoněmecké šlechtičně, která vládla Ruskou říší a zdroje pro kolonizaci hledala v Německu.

Evropský západ nemá tak blízko k Putinovi, který sloužil jako rezident KGB v Drážďanech. Jeho lidé sice skupují ve Francii a Anglii noviny, ale blíže k Moskvě má snad pouze všeobecně přizpůsobivý Silvio Berlusconi. Nicméně ani ten na 9. května neměl čas pro moskevskou přehlídku k 65. výročí vítězství Rusů nad Němci. Poprvé se přehlídky zúčastnili vojáci NATO z Ameriky, Británie, Francie a Polska. Se Sarkozym se omluvil pro jednání kolem eurokrize, prince Charlese údajně odmítla ruská diplomacie sama a z velmocí se na tribuně při kremelské zdi objevil pouze Chu Ťin-tchao.

S ním ovšem sbírala body i Angela Merkelová, jak říká Glucksmann, Schröderova pokračovatelka: před pěti roky to byl právě on, kdo byl v Moskvě z německých kancléřů první na oslavách německé porážky. Francouzská obava jako by o krok posílila...

Dva roky duumvirátu Putin-Medveděv

Medveděv před dvěma roky zastoupil Putinova řečnická cvičení na téma společenských reforem, boj proti byrokracii a korupci, za diverzifikaci ruského průmyslu, za nové Rusko.

Medveděv nastoupil kremelský úřad 7. května 2008 a už v srpnu, když pobýval na dovolené, měl na krku pětidenní válku s Gruzií. V poli na Kavkazu naopak působil Putin.

V lednu 2009 nastoupil Barack Obama, který v dubnu pronesl v Praze projev o jaderném odzbrojování. V září zrušil předchůdcův projekt íránského protiraketového štítu v Čechách a v Polsku a dal ho modernizovat a přesunout do Rumunska a Bulharska.

V březnu 2010 podepsala Mezinárodní komise pro jadernou energii (IAEA) s Rusy dohodu o společném využívání banky pro nízkoobohacené jaderné palivo v Angarsku. V dubnu byla na summitu Obama-Medveděv v Praze podepsána nová dohoda o snížení počtů jaderných zbraní obou států.

Souběžně se s ruskou pomocí podařilo opozici v Kyrgyzstánu zbavit moci Kurmanbeka Bakijeva. Nebylo to ke škodě Američanů, kteří mají vedle Rusů v zemi základnu (světová originalita). K výročí Dne vítězství 9. května biškecké vládě blahopřály obě ambasády společnou gratulací; i to je světová originalita.

V domácí ruské politice k žádné proměně nedošlo: jak to Putin v letech 2000-2008 nalajnoval, tak to běží dál. V lednu a březnu 2010 překvapivě velké demonstrace proti zkorumpovanému putinovskému guvernérovi i Putinově vládě v Kaliningradu; bez zatýkání, ale také bez odezvy.

Putinovy preference stále převažují nad Medveděvovými. Ruské ropné rezervy zatím udržely tlaky finanční krize, ale průmysl nadále stagnuje. Exportéři surovin nemají na údržbu a expanzi.

Foto: Kreml, North Stream a ČTK/AP