Učitelka ruštiny Marina Alexejevna se musela hned po odchodu do důchodu začít z nouze znovu věnovat svému starému koníčku, aby si vydělala nějaké peníze. Na zahradě u své chaty, asi hodinu cesty od Moskvy, pěstuje 64letá žena vínové jiřiny, žluté lilie a bílé pivoňky.
Každé dva týdny pak vláčí tahle postonávající dáma obrovské igelitové tašky plné květin do města, kde se je v centru snaží prodat.
Zatímco luxusní životní styl nejbohatších Rusů už se pomalu stává legendou, další početná skupina lidí - důchodci - léta prakticky bojuje o přežití, píše agentura DPA.
"Můj důchod je příliš nízký. Ani syn mě nemůže finančně podporovat," říká Marina Alexejevna. "Nouze člověka učí vynalézavosti."
Díky nedávnému citelnému zvýšení mezd se většina pracujících Moskvanů dokáže udržet finančně nad vodou. Odchod do důchodu ale dodnes pro zhruba 30 milionů Rusů znamená každodenní bitvu s chudobou.
Do důchodu odcházejí lidé v Rusku hlavně vzhledem k poměrně nízkému věku, jehož se v průměru dožívají, ve srovnání například se zeměmi EU brzy. Ženy v 55 a muži v 60 letech.
Jen málo z nich se ale na penzi těší. Zatímco v Evropě je pro mnohé poslední období života léty odpočinku, která se tráví například cestováním, v Rusku začíná okamžikem vstupem do důchodu boj o přežití.
Ačkoli Moskva patří k vůbec nejdražším městům světa, dostávají tady lidé průměrný důchod 5500 rublů (asi 3900 Kč). Zaměstnanci, kteří během aktivního života dosáhli na zvlášť vysoké platy, mohou počítat s malým přídavkem. Přesto ale peníze stačí nanejvýš na nájem panelákového bytu a hodně skromnou stravu.
Jádro důchodcovských jídelníčků tak tvoří ovesná kaše. Největší krize, kterou Rusko zažilo v raných postsovětských časech, je přitom pryč - přinejmenším stát důchody stále vyplácí.
Tomu, kdo nechce v důchodu trpět nouzí, tedy nezbývá než dál pracovat. Celkem 35 procent ruských penzistů je výdělečně činných - dvakrát tolik co v západní Evropě.
Pokud je člověk v kondici, může v zaměstnání zůstat i po dosažení důchodového věku. To vede k tomu, že na úřadech, univerzitách nebo v laboratořích pracují i lidé v kmetském věku, nezřídka i více než osmdesátiletí.
Jiná strategie spočívá v tom, pronajímat na černo byt nebo alespoň pokoj. Podle polohy a velikosti nemovitosti si takhle může důchodce přivydělat až tisíc eur (asi 24 tisíc Kč) měsíčně. Stejně jako Marina Alexejevna existují zástupy dalších žen, které denně postávají před stanicemi metra. Tam tyhle "bábušky" prodávají třeba jablka ze zahrádky, houby, ručně upletené ponožky nebo slunečnicová semínka. Důchodce lze potkat i večer před divadly, kde se snaží nenápadně prodávat lístky.
Moskevští důchodci dostávají vzhledem k vyšším životním nákladům více peněz než penzisté v jiných částech země. Spokojení ale s výší příjmu nejsou.
"Ten takzvaný tučný moskevský důchod je ve skutečnosti hodně skromný, když se vezmou v úvahu ceny," stěžuje si 55letá geologická inženýrka Oxana, která by měla zrovna nastoupit do důchodu. Když se odečtou náklady na bydlení a léky zůstalo by jí měsíčně asi 3500 rublů (zhruba 2500 Kč) na potraviny a další výdaje.
Proto chce Oxana pracovat tak dlouho, jak jí budou síly stačit. "Nástup do důchodu tady prostě znamená konec důstojného života," stěžuje si.
Foto: Profimedia a AP
