Vůdce Turkmenistánu, země s nesmírnými zásobami zemního plynu, nemusí jezdit po světě a hledat investory. Sami přijdou a nabídnou peníze, technologie a přepravní trasy. Stačí klidně sedět a vybírat si z nejvýhodnějších nabídek, napsal ruský list Kommersant k nadcházející návštěvě prezidenta Dmitrije Medveděva v této středoasijské zemi.
Turkmenistán se v posledních letech podle Kommersantu přeměnil v jednoho z nejproblematičtějších partnerů Moskvy v postsovětském prostoru a pozice Moskvy a Ašgabatu ohledně dodávek turkmenského plynu do Evropy se stále více vzdalují.
Nabídky investorů Ašgabatu nechybějí a perspektivní cesty vývozu turkmenského plynu jsou už naznačeny. Nejrychleji od slov k činům přešli Číňané. Postavili plynovod pro kazašský, uzbecký a turkmenský plyn (a už ho začali zvětšovat na kapacitu 60 miliard metrů krychlových ročně) a po úvěru čtyř miliard dolarů se čeká další půjčka ve stejné výši. Navíc Čína vytrhla Ašgabatu trn z paty, když souhlasila kupovat plyn, kterého se dříve nečekaně zřeklo Rusko.
Se složenýma rukama nesedí ani Íránci. Sotva ruský plynárenský koncern Gazprom přerušil nákupy turkmenského plynu, už otevřeli druhou přepravní trasu přes hranice a chystají se nyní kupovat 20 miliard kubíků ročně.
Do Indie i Evropy
Co více, před pár dny uzřel světlo světa projekt spojit exportní kapacity Turkmenistánu, Íránu a arabských zemí z Perského zálivu, které se chystají vybudovat pod hladinou plynovod do Indie. Pokud se návrh uskuteční, Turkmeni budou dodávat plyn do severního Íránu, zatímco ten bude moci z jihu země dodávat stejné množství Indii. Z pořadu dne nezmizel ani projekt plynovodu z Turkmenistánu přes Afghánistán do Pákistánu.
Nehledě na radostné výskání v Moskvě nad problémy okolo chystaného plynovodu Nabucco tento evropský projekt postupuje k uskutečnění. Turkmenistán svými silami klade potrubí od východních ložisek ke Kaspickému moři a jedná s Ázerbájdžánem o přepravě plynu přes moře k tureckému vstupu do Nabucca. I partneři ruského plynárenského monopolu z Itálie, Německa a Rakouska aktivně pracují na plánech přepravy turkmenského plynu přes Kaspické moře.
Na pozadí těchto aktivit ruských sousedů v plánech Ašgabatu na export plynu Rusko prakticky nefiguruje. Turkmenistán nemůže odpustit Gazpromu porušení předchozího kontraktu a nečekané požadavky snížit cenu a objemy dříve objednaného plynu. Popularitu Gazpromu nevylepšilo ani porušení slibu pomoci s výstavbou plynovodu ke Kaspickému moři a podél východního pobřeží do Ruska, ani pokusy přimět Turkmenistán zřeknout se účasti na Nabuccu.
Zvětšit nákupy turkmenského plynu Rusko nechce a ani nemůže: nemá ani kam dodávat svůj plyn, neboť se zahraniční trhy smrskávají. A neposkytne ani své území pro přepravu turkmenského plynu do Evropy, když už odmítlo ratifikovat úmluvu k Energetické chartě a z Gazpromu udělalo monopolního vývozce.
Za této situace nezbývá než konstatovat, že v předvečer jednání Dmitrije Medveděva v Ašgabatu nezbyly Moskvě reálné páky na tuto zemi.