Vladimír Putin se po pochybném volebním vítězství vrací do Kremlu. Pod hradbami se ovšem rozmáhá obdoba "oranžové" nákazy, jež kdysi podkopala přežilé postsovětské struktury u bratrů Malorusů.
Putin by prezidentské volby možná vyhrál i bez podvádění, ale po debaklu vládní strany Jednotné Rusko v prosincových parlamentních volbách nechtěl ponechat nic náhodě. Do volebního souboje úřady nevpustily žádného skutečného Putinova protivníka, ale jen prověřené kandidáty ochočené konstruktivní opozice.
Státem kontrolovaná média se postarala o nekritickou agitační masáž ve prospěch moudrého vládce a Putin voličům v rámci kampaně nasliboval dobroty za 160 miliard dolarů (3 biliony Kč) - od vyšších důchodů po bezplatné letenky pro fanoušky na fotbalové Euro 2012.
Pro případ, že by ani to nestačilo, napěchovali bodří výtečníci volební urny falešnými lístky, jak zdokumentovaly kamery instalované do volebních místností napříč Ruskem:
Podle svědectví nezávislých pozorovatelů si "přebytečné" lístky za tímto účelem u místních volebních komisí vyzvedávaly speciálně označené osoby.
Podle propočtů analytiků Citibank vyžaduje splnění Putinových slibů ustálení ceny ropy na nejméně 150 dolarech za barel. Při nynějších cenách v rozmezí 110-120 dolarů jsou však jeho sliby dlouhodobě neudržitelné. Řadu svých stoupenců proto Putin brzy hořce zklame.
Respektovaní ruští ekonomové, včetně bývalého ministra financí Alexeje Kudrina, dlouhodobě upozorňují na zranitelnost hospodářství zcela závislého na vývozu energetických surovin.
K diverzifikaci ekonomiky je zapotřebí přilákat investory, kteří se Rusku vyhýbají z důvodu nespolehlivé vlády zákona a nedostatečné transparentnosti. Změny v těchto ohledech by ovšem vyžadovaly reformy, jež by zcela podkopaly moc a příjmy současných vládnoucích struktur.
Krize z roku 2008 prokázala, že Rusko krátkodobě přetrpí propad k ceně 80 dolarů za barel, nikoliv však k padesáti dolarům. Ceny ropy jsou sice nyní mnohem vyšší, ale to je dáno spíše politickou nestabilitou na Blízkém východě než oživením světové ekonomiky. Nové technologie zároveň přivádějí na trh množství ropy z netradičních zdrojů mimo Rusko, zejména z ropných břidlic. V případě stabilizace situace na Blízkém východě tak teoreticky hrozí splasknutí ropné bubliny.
Přízrak stanových městeček u zdi Kremlu
Putin se sice vrátil do Kremlu, ale bez někdejší autority neomylného a nenahraditelného zachránce země. Ruská elita je zjevně rozpolcená: kdyby Kreml do Moskvy nenechal navézt desetitisíce venkovanů s volebními průkazy, získal by Putin v hlavním městě prý jen 20 procent. Proti všudypřítomné korupci se ovšem bouří i méně majetní lidé v regionech.
Nejednotní Putinovi protivnící budou ještě dlouho příliš slabí na převzetí moci. Putinova pošramocená autorita mu ovšem nedovolí s nimi zamést tak rázně jako kdysi. V Rusku tak nejspíš nastane vleklé období politického neklidu.
Shodne-li se opozice na nějakém věrohodném vyzyvateli, jako se roku 2004 podařilo "oranžovým" na Ukrajině, mohl by se zkompromitovaný Putin pro nynější mocenské struktury stát neúnosným břemenem.
Oranžový tandem Juščenko-Tymošenková tehdy překazil manipulaci voleb, jež měla do čela Ukrajiny dosadit prokremelského Viktora Janukovyče. Prozápadní síly se sice záhy rozkmotřily a o pět let později se Janukovyčovi napodruhé podařilo ve volbách vyhrát, ale volbami už si Ukrajinci nenechají jen tak manipulovat.
Zkušení ruští veteráni z KGB se proto jistě už poohlížejí po vhodném Putinově nástupci k obhajobě svých zájmů ve volnější politické soutěži.
