Zámožnější občané Ruska se chystají k emigraci - pro případ, že by se prezidentské volby v příštím roce vymkly kontrole.
"Říkáme tomu třetí vlna," říká Nuri Katz z konzultační firmy, která od počátku devadesátých let pomáhá usadit se v západní Evropě a za oceánem těm Rusům, kteří si asistenci mohou dovolit. První vlna se vzedmula při hroucení Sovětského svazu, druhá provázela krizi na konci devadesátých let.
Konzultačním firmám přibývají mohovití klienti, kteří si chystají zadní vrátka do ciziny pro případ, že by se věci ve vlasti zvrtly, a potřebují zvládnout západní pravidla. Kupříkladu rychlé získání americké "zelené karty" vyžaduje investici nejméně milionu dolarů, ještě dražší je povolení k pobytu v Británii.
Kanada je nesmlouvavá při prokazování původu majetku, který u "nových Rusů" často pochází z divoké privatizace v devadesátých letech.
Bulharsko či Pobaltí sice slibují ruským investorům i oprávnění k dlouhodobému pobytu v Evropské unii, ale i tam se mohou vyskytnout úskalí. Bývalému moskevskému starostovi Juriji Lužkovovi nepomohlo ani jmění v Lotyšsku - naopak se dostal na seznam nežádoucích osob vinou své někdejší prostořekosti.
Přesná čísla o ruské emigraci nejsou k dispozici, ale statistický úřad se při loňském sčítání lidu nedopočítal 2,2 milionu Rusů oproti roku 2002. Hlavním viníkem je zřejmě vysoká úmrtnost ruských mužů a nízká porodnost. Ale úřady již dříve odhadly, že zemi opustilo asi 1,25 milionu Rusů, přičemž tato čísla nejspíš nejsou úplná.
"Je to sice necelé jedno procento populace, ale lidi nelze počítat jako stádo po kusech. Neodcházejí metaři, ale inženýři, lékaři, vědci," napsal list Moskovskij komsomolec, podle kterého jde o přímý důsledek domácí politiky a poměrů v zemi.
Putina už nemusejí
"Zdá se, že celá generace Rusů ve věku od 25 do 45 let intenzivně uvažuje o útěku, zvláště když pomyslí na vyhlídku, že stejní lidé zůstanou u moci dalších dvanáct let," řekl listu The Moscow Times ředitel nadnárodní společnosti, který si vzhledem k citlivosti otázky nepřál být jmenován.
"Podnikání v Rusku často vyžaduje formální i neformální podporu od federálních a místních úřadů," otevřeně přiznala přední zemědělská firma Rusagro a hrdě dodala, že je jen dobře, že za firmou stojí rodina vlivného senátora Vadima Moškoviče.
Nešlo o "přeřeknutí", ale Rusagro se chystá vstoupit na londýnskou burzu a pravidla hry vyžadují upozornit investory na rizika. Podobně plynárenský gigant Gazprom upozorňoval kupce dluhopisů na zkorumpovanost ruských soudů anebo státní dráhy připustily, že svévolné rozhodování úřadů a soudů lze často ovlivnit úplatky.
Západní investoři mají na výběr, zda vyhlídka zisků zastíní rizika, Rusové se zase mohou rozhodnout, zda zůstanou, či odejdou - a loňský "odtok" 38 miliard dolarů z Ruska do ciziny dávají pozorovatelé i do souvislosti s emigrací.
Skupují nemovitosti na Západě
"Více než čtyři sta tisíc Rusů si v posledních letech koupilo domy a byty v Británii, dvě stě padesát tisíc ve Francii," konstatuje komentátorka rozhlasové stanice Echo Moskvy Julija Latyninová, podle níž si zázemí na Západě často vytvářejí i vládní úředníci.
Dmitrij Oreškin z opozičního listu Novaja gazeta se dopočítal už šesté emigrační vlny od roku 1917, kdy před bolševiky utekly dva miliony lidí. Další statisíce následovaly po skoncování s liberálnější politikou ve dvacátých letech, za druhé světové války či v éře Leonida Brežněva při vystěhovávání Židů do Izraele. Po pádu komunismu přišla na řadu emigrace za lepším živobytím.
"Teď máme co do činění s lidmi, kteří v devadesátých letech vzhledem k mládí a vrozenému optimismu uvěřili, že opravdu přišla svoboda a Rusko se stane normální zemí. Putinovo desetiletí je přivedlo k vystřízlivění. Nemáš šanci, pokud nemáš tátu u KGB anebo nejsi u Gazpromu," usoudil Oreškin. Ale oproti minulosti vidí zásadní rozdíl - tito Rusové by se mohli vrátit, pokud i v Rusku začnou platit normální pravidla pro všechny a otevřou se možnosti pro uplatnění.
