Stádo mamutů dupe pod kopcem, Cyril a Metoděj žehnají pod novým chrámem. Vítejte v metropoli autonomního okruhu Jugra na západní Sibiři. Mamuti i věrozvěsti jsou z bronzu, ale most kousek od soutoku Irtyše a Obu je skutečný. "Až do postavení mostu před třemi lety jsme se na západ přes řeku dostali jen v zimě," říká průvodce Ljoša.
Název města Chanty Mansijsk pochází od dvou domorodých kmenů, jejichž příslušníci dnes tvoří hrstku obyvatel regionu, známého jako rodiště ropného koncernu Lukoil; zde se nacházejí skoro tři pětiny ruské ropy.
Hodně dlouho to tu vypadalo jako mrtvý kraj. I po objevení prvních nalezišť ropy v 50. letech se počítalo, že lidé zde vydrží pár let, aby si užili jinde. Ale dřevěné chaloupky a baráky i pár sovětských paneláků se už jen krčí ve stínu moderních sídlišť, bank, škol, administrativních budov, sportovišť, nákupních středisek i kulturních paláců, propojených perfektními dálnicemi. Že jsou zdejší kopce na sjezdovky příliš nízké? Nevadí, prostě se dostaví. Stroje už rachotí v tajze.
Ropa, plyn, tanky a porodnost
"Ruské výrobky v současnosti - to je ropa, plyn a tanky, zbytek je z dovozu," ironicky poznamenává moskevský žurnalista Vladimir Kučko. Chanty Mansijsk je ale důkaz, co dokáže i pět procent z daní těžařů, které zůstávají v místním rozpočtu. Dokonce i vypořádat se s demografickým poklesem, trápícím Rusko snad stejně jako úpadek průmyslu.
"V úmrtnosti rodiček a kojenců jsme bývali nejhorší v celém Rusku. Teď jsme už dva roky nejlepší!" chlubí se Ljoša. Vybavení v nových nemocnicích předčí i moskevské kliniky. V roce 2007 se narodilo 21 tisíc miminek, což je dvojnásobek oproti nebožtíkům. "I to je důkaz sociálního optimismu," tvrdí gubernátor Alexandr Filipenko a svou éru charakterizuje jako "bezprecedentní vzestup".
S průměrnou délkou života 65 let je kraj i navzdory drsným podmínkám o čtyři roky dále než zbytek země. Ani penzisté neodjíždějí strávit stáří v útulnějších končinách. Není divu: gubernátor vyplácí každému důchodci příspěvek na přilepšenou, loni to bylo podle oficiálních čísel 5400 rublů.
Svatý gubernátor
Průměrný výdělek vzrostl na téměř 35 tisíc rublů, počet nových bytů se oproti roku 2006 zdvojnásobil. Více se investuje už jen v Moskvě. A prý jen na Čukotce panuje "ještě větší komunismus", jak říkají místní. A blahořečí svému gubernátorovi, kterého naposledy zvolili 97 procenty hlasů. Pak byl dvakrát jmenován.
Co se ale může stát, až se na jaře v Kremlu změní prezident jmenující gubernátory? "Nic strašného," odpovídá Filipenko. "Parlamentní volby ukázaly, že Rusové podporují stávající kurz, nestojí o změny k horšímu. Vždyť za Putina vzrostly mzdy trojnásobně..."
Pro Putinovu stranu Jednotné Rusko hlasovaly v Jugře dvě třetiny voličů.
Neviditelná ruka trhu se v Rusku pojí s neradostnými 90. lety a asi nejen gubernátor si pochvaluje, že se stát opět chopil role velkého organizátora. Filipenko vidí slabinu v nejsilnější kartě: energetika tu představuje 90 procent ekonomiky. Do roku 2020 se má restrukturalizovat do poměru 50:50 vůči znalostní ekonomice, průmyslu či turistice.
Ropa pomáhá kultuře i církvi
Ale díky rostoucím cenám ropy zbyly peníze nejen na znovupostavení pravoslavného kostelíku, rozebraného ve 20. letech na stavbu konzervárny, ale i na univerzitu, uměleckou školu pro nadané děti či obří koncertní a divadelní centrum.
"Zvednout mužika z gauče je dřina, ale při premiéře Labutího jezera dvě třetiny sálu zaplnili přespolní," říká ředitelka centra Irina Tkačenková, hrdá na to, že do sálů nepustí "žádné estrády", ale jen a jen "vysoké umění" z Moskvy a Petrohradu. U přespolních je dojezdová vzdálenost asi tak tři sta kilometrů.
Ale s předplatným na umění je spojeno parkování v podzemí, a to se v sibiřských mrazech počítá. A ředitelka se chichotá při vyprávění, jak při stavbě nových varhan obelstila zákazy používat slonovinu dodávkou klů z mladých mamutů, aby výrobci v Německu měli na klaviaturu.
"Přijela jsem do Chanty Mansijsku s rodiči. Byla to vesnice s dřevěnými chodníky a špinavými ulicemi. Toužila jsem vypadnout při první příležitosti. Teď jsem zpátky a neměnila bych," rozplývá se Olga Alexandrovna, pracující ve službách místní vlády.
Spiknutí negramotných
Každý líc má i svůj rub, a tím je asi osud Chantů a Mansů, donucených opustit život lovců v tajze a usadit se ve vesnicích. "Babička byla těhotná, když si přišli pro dědu. Nikdy se nedozvěděl, že má dceru.
Zastřelili ho v roce 1937 či 1938. Četla jsem v archivu protokoly z výslechů negramotných Chantů, jak se prý spikli proti sovětské moci, a bylo to hrozné čtení. V naší vsi žilo devět rodin a pět přišlo o muže," vypráví průvodkyně v místním skanzenu Natalija Krasnopějevová.
"U nás je vždycky bezva!" hlásá Ljoša zdejší sociální optimismus. Asi úplně nejlépe je v prezidentském apartmá o 550 metrech čtverečních v místním wellnesshotelu, jako šitém na míru příštímu summitu Rusko-Evropská unie. Noc za 48 tisíc rublů. Asi tak dva platy učitelky v místní škole pro nadané.
Foto: Foster and Partners
