Ruský premiér Vladimir Putin prohlásil, že by považoval za vhodné spojit Rusko s Běloruskem v jeden stát. Na setkání s představiteli prokremelského mládežnického hnutí řekl, že to prý výlučně záleží na vůli běloruského lidu. Oficiální Minsk odmítl Putinovy vývody jakkoli komentovat.
Na dotaz jednoho z účastníků setkání ohledně možnosti vzniku jednoho státu, jež by spojil dvě země jako v dobách Sovětského svazu, Putin odpověděl, že je to možné, velmi žádoucí a že to zcela závisí na vůli běloruského lidu. "Běloruský lid si to přeje," vykřikl z davu jeden z účastníků. "Tak za to bojujte," reagoval Putin.
Oficiální Minsk se ohledně Putinových výroků zdržel jakéhokoli komentáře. Mluvčí prezidenta Alexandra Lukašenka odmítl cokoli říci. "Jsem na dovolené, nebudu nic komentovat," řekl Lukašenkův mluvčí. V obdobném smyslu se vyjádřil mluvčí běloruského ministerstva zahraničí.
Back in the USSR
Nejde přitom o úplnou novinku. Mezi lety
Občané nicméně mohou v druhé svazové zemi volně a bez vyřizování formalit pracovat a trvale žít, na rozdíl od dalších státních příslušníků. Rusko s Běloruskem a také s Kazachstánem vytvořilo i celní unii a otevřely společné hranice, ale rovněž v tomto svazku to spíše skřípe, než funguje. Minsk je rovněž členem Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), postsovětské rádoby protiváze NATO.
Zájem o vstup do rusko-běloruské unie vyjádřili i představitelé separatistických gruzínských regionů Abcházie a Jižní Osetie, stejně jako (hned ve dvou referendech) drtivá většina obyvatel Podněstří, jež vyhlásilo nezávislost na Moldavsku. Obdobné hlasy se také občas ozývají v Kyrgyzstánu, Kazachstánu a dříve i v Moldavsku a dokonce v Srbsku.
O funkci prezidenta svazového státu se mnohde předpokládalo, že jí Vladimir Putin mohl využít pro své setrvání na vrcholu. Ruská ústava totiž povoluje jen dvě volební období za sebou, tady by šlo o jinou funkci. Nakonec se ale Putin spokojil s postem premiéra a do Kremlu přišel jemu blízký Dmitrij Medveděv.
Čachry s plynem i mlékem
Bělorusko, které má tuhou centrálně řízenou ekonomiku, v současnosti prožívá největší hospodářskou krizi za skoro 17 let, co zemi tvrdou rukou řídí prezident Lukašenko. Navíc má stále větší problémy s opozicí. V červnu Minsk dostal tříletý úvěr tří miliard dolarů od svých partnerů ze zemí bývalého Sovětského svazu. Na tomto úvěru se podílí hlavně Rusko, které si klade tvrdé podmínky. Především by chtělo, aby se Bělorusko vydalo cestou rozsáhlé privatizace.
V
ztahy obou zemí, respektive jejich vlád, docela kolísají. I přes formální integraci došlo v posledních letech k několika roztržkám – v letech
Zhruba před rokem, kdy vrcholily spory mezi Moskvou a Minskem o cenu ropy a plynu a celní unii, ruské televize začaly vykreslovat Lukašenka jako tyrana, který je zapletený do zmizení politických protivníků, vede nemorální život a proradně tyje z miliardové ruské pomoci. Podle toho také klesly sympatie, jež k němu chovali ruští občané. Každý pátý jej teď má za "posledního diktátora v Evropě," přičemž před čtyřmi lety to byla jen desetina Rusů.
Spolu s ochlazením citů k Lukašenkovi se podle průzkumu nezávislého střediska Levada i mírně snížily sympatie k sousednímu státu, s nímž Rusko přinejmenším na papíře tvoří svazové soustátí. Za spřátelený stát pokládají Bělorusko dvě třetiny Rusů (68 procent) oproti 76 procentům před rokem.
Dříve bratrské Bělorusko podle jiného průzkumu, dodaného agenturou FOM, dokonce proniklo až do seznamu potenciálně "nepřátelských" zemí, i když až jako páté v pořadí (po USA, Číně, Gruzii a Japonsku) a jen podle názoru dvou procent dotázaných. Ale třeba NATO či neklidný Afghánistán v tomto průzkumu považoval za hrozbu jen každý stý z dotázaných.
