Podíl vojáků z povolání v ruských ozbrojených silách má výrazně stoupnout. Podmínky k tomu se zdají dobré. Armáda, jež byla kdysi pro mnohé Rusy hrdostí a pýchou, začala sice po rozpadu Sovětského svazu ztrácet na atraktivitě a prestiži, ale to se v posledních letech mění. O zrušení povinné vojenské služby však Moskva zatím neusiluje.
Ruské ministerstvo obrany chce zvýšit podíl vojáků z povolání v armádě na 425 tisíc mužů a žen. A sice v hodnostech od vojína po poručíka.
To jsou početně téměř dvě třetiny těch, kdo nyní vykonávají základní vojenskou službu.
Počet příslušníků ruské armády činí o něco více než jeden milion. Počtu 425 tisíc profesionálů má být dosaženo do roku 2017. Půjde o postupný nárůst. Příští roky by jich podle nových plánů mělo být 285 tisíc a roku 2015 zhruba 350 tisíc.
Zvýšení počtu vojáků z povolání bylo oznámeno na nejnovějším zasedání obranného a bezpečnostního výboru Rady federace, což je horní komora ruského parlamentu. Vyšší počet profesionálů v armádě ale (zatím) neznamená zrušení povinné vojenské služby.
Snahy o výrazné zvýšení počtu vojáků z povolání začaly už roku 2004. Až donedávna bez výraznějšího efektu. Hlavním důvodem je, že armáda je u ruských mladých mužů velmi nepopulární. Až 200 tisíc se jich nyní vyhýbá nástupu základní vojenské služby a vojsku se nedaří doručit jim povolávací rozkaz. Armádě se dosud nedařilo verbovat profesionály i proto, že jim mohla nabídnout jen bídný žold.
Před deseti lety činil po nástupu pouhých osm tisíc rublů (asi pět tisíc Kč), což bylo zhruba dvakrát méně, než byl průměrný plat v zemi. Bídným penězům odpovídá většinou i bídná kvalita rekrutů.
V poslední době se to začalo měnit. Od začátku loňského roku si vojáci z povolání mohli přijít na až 30 tisíc rublů (asi 19 tisíc Kč) a za určitých podmínek na až 50 tisíc rublů.
Dalším "průlomem" je změna sociálního postavení mužů a žen v zeleném. Vedle toho, že příslušníci armády se ve společnosti začínají těšit větší vážnosti, dostávají noví vojáci například dvoupokojový vybavený byt v kasárnách, nikoli v podstatě jen postel, jak tomu bylo dříve. Ženatí vojáci mohou bydlet mimo svůj útvar a armáda jim přispívá na nájem.
A to není všechno. Zatímco kdysi směli vojáci z povolání opouštět svou jednotku jen se svolením velitele, dnes mohou po své práci odejít kdykoli, pokud není pohotovost a podobně. Profesionální vojáci mají dále nárok na zvyšování kvalifikace a studium vysoké školy, pokud jimi zvolený nějak souvisí s jejich činností v armádě. Ruské vojsko se v tomto směru začalo podobat vojskům západním.
Sukně ve zbrani
Nové ruské ozbrojené síly začínají lákat i stále více žen. A to nejen profesně. Ministerstvo obrany Ruské federace dostává hodně žádostí od žen, jež chtějí dobrovolně absolvovat vojenskou službu. Dolní komora ruského parlamentu (Státní duma) už vypracovala návrh příslušného zákona.
Je to ale tvrdá řehole. Bývalý generálplukovník Eduard Vorobjov, který byl 12 let poslancem a tři roky (od 1988) velitelem Střední skupiny vojsk v Československu, připouští, že ženy jsou v ruských ozbrojených silách diskriminované. "Pro ženy je mnohonásobně těžší udělat velkou vojenskou kariéru, i když jsou mnohem inteligentnější než někteří muži."
Podle údajů ministerstva obrany slouží nyní v ruské armádě zhruba 50 tisíc vojaček, z nichž tři tisíce jsou důstojnicemi. Dvacet osm z nich to dotáhlo na hodnost plukovnic a jedna se stala generálmajorkou.
Sbohem, onuce? Kdo ví
Armádní perestrojce má padnout za oběť i tradiční součást odění ruských vojáků - onuce. Ze zeleného šatníku mají zmizet do konce letošního roku. Tak to alespoň na jeho začátku oznámil sám ministr obrany Sergej Šojgu.
Archaický, byť staletími osvědčený kus látky, který si vojáci omotávají kolem dolní části nohy v botě, mají nahradit ponožky.
"Do konce roku 2013 musíme zapomenout slovo onuce," pravil šéf resortu obrany. Peníze na změnu ve výstroji podle něj už armáda má. Jak ale známo, některé věci se lehce řeknou, ale hůře uskutečňují. To může platit také v případě onucí, které ruští vojáci nosí už od dob cara Petra I. Zapudit se je armáda snaží už dlouho, poprvé to bylo v 18. století.
Ale ruská zima je ruská zima. Krutě to poznala už třeba Napoleonova armáda a po ní třeba vojska nacistického Německa. Onuce si, jak jinak, chválí hlavně vojáci v klimaticky náročných regionech. V teplých měsících dostávají bavlněnou látku, v chladných vlněnou.
Zachraňte onuce?
