V západoruském Kursku nyní žije asi 400 tisíc lidí. Podle tohoto města je pojmenována největší tanková bitva druhé světové války z července 1943. Pomníky statečnosti těch, kdo v ní bojovali, nejsou nikdy daleko. V dobách SSSR bylo město průmyslovým centrem, ale kolaps komunismu jej těžce zasáhl. Nyní služby i obchodní sektor zaznamenaly ekonomický růst. S ním se pomalu zvyšuje i životní úroveň mnoha obyvatel.
V centru města můžeme stále najít velikou sochu Lenina. Budovy, které ji obklopují, jsou však nově natřeny a ozdobeny. Kostely, které komunisté proměnili v kina a muzea, jsou nyní zpět v rukou církve, jež jim navrátila jejich někdejší slávu. V centru města vznikly nové obchody a restaurace. Všude jsou nápadné reklamy lákající na dovolenou či nákup realit, říká reportér BBC.
Průmyslová předměstí Kursku však vypadají úplně jinak. Zůstávají zde viditelné známky 
chudoby - opuštěné chátrající továrny, smečky toulavých psů či rozpadající se obytné budovy.
Obyčejní lidé se však snaží své domovy vylepšovat. Reklamy na "eurowindows" (dvojitá plastová okna) se vykytují na každém rohu. Redaktorka místních novin Larisa Trubnikovová říká, že mnoho těchto změn je způsobeno změnou postoje Moskvy. Ta si totiž uvědomila, že potřebuje investovat do ruských regionů.
Kursk díky tomu v poslední době obdržel miliony rublů na opravu silnic. Obří díry ze sovětských časů zmizely.
Jako všude v Rusku je rozdíl mezi bohatými a chudými velký. Život zůstává bojem pro důchodce a lidi, kteří si nejsou schopni najít v nové, kapitalistické ekonomice své místo. Návštěva Svazu válečných a dělnických veteránů dostatečně osvětluje situaci. Předseda svazu Michail Bulatov říká, že život starých lidí je často nelehký, ale již není každodenním bojem o přežití.
Svaz provozuje speciální obchod s potravinami pro veterány. Na základě přídělového systému se zde prodávají základní produkty za nižší ceny. Obchod v mnohém připomíná Gastronom, obchody s potravinami z dob Sovětského svazu. Nejzákladnější potraviny (mléko, sýr, párky) jsou přidělovány veteránům v přesně určeném množství po předložení přídělových průkazů.
Na rozdíl od sovětských dob je personál k zákazníkům velmi přívětivý. Veteránům je prokazován respekt a zájem. Prodavači se ptají na jejich zdraví či rodiny.
Penze sice v Rusku rostou, avšak v zemi, kde jsou služby velice drahé, často stačí jen na to nejnutnější.
Jednou týdně se důchodci scházejí v Borodinském parku. Setkávají se zde s přáteli, tančí nebo poslouchají koncerty, které zadarmo dávají místní orchestry, někdy i známí umělci. Repertoár často pochází z dob druhé světové války. Tehdejší boj formoval celou generaci, mnoho veteránů tak má při starých písních slzy v očích.
Mnozí staří lidé by se však do dob Sovětského svazu nechtěli vrátit. Stejně jako vzpomínají na svou energii a odhodlání v poválečných letech, nemohou zapomenout na chudobu, kvůli které byl život v Sovětském svazu neustálým bojem. "Myslíte si, že bych chtěl každý týden
jet vlakem do Moskvy, abych tam mohl koupit párky?" řekl jeden postarší muž.
Kursk má svou vlastní vyšší třídu. Jako v mnoha případech v současném Rusku pochází velká část těchto lidí z prostředí komunistické strany. Kontakty, které v té době navázali, jim posloužily i v novém systému.
Jedním z nich je Alexandr Samsonov, vlastník nejlepších kurských hotelů a restaurací. Tento muž získal dobré konexe v době, kdy předsedal městskému Komsomolu (Komunistickému svazu mládeže). Stal se velice úspěšným obchodníkem. Podle svých vlastních slov se jeho obchodní aktivity "zaměřují na průměrné, normální lidi." Jeho automobily jsou však jen sotva dopravním prostředkem průměrného Rusa.
Kursk totiž mnohem více odhaluje obyčejný život Rusů než Moskva. Mnoho lidí stále žije v chudobě. Velký počet z nich však do budoucnosti hledí s optimismem, což je v místech, jako je toto, velkou změnou.
Na fotografiích: 1) Pomník 2. světové války v Kursku, 2) Chátrající panelové domy na předměstích, 3) Moderní samoobsluhy dorazily i do provincií, 2) Vladimir Putin v Kyzylu, 13. srpna.
Foto: AP
