Přibližně o 1,2 milionu kilometrů čtverečních by se mohlo zvětšit ruské území v Arktidě. Po nedávném návratu polární expedice na ledoborci Rossija totiž ruští vědci oznámili, že v oblasti Lomonosovova hřbetu bohaté na ropu a zemní plyn nalezli důkazy, že Rusko si může území nárokovat oprávněně.
Šéf expedice a ředitel Všeruského vědecko-výzkumného institutu oceánské geologie a přírodních zdrojů Valerij Kaminskij novinářům po návratu v přístavu řekl, že výsledky zkoumání "upevní ekonomické i politické pozice Ruska v Arktidě".
Výprava na ledoborci, která trvala 45 dní, měla za cíl zpřesnit hranice kontinentálního šelfu Ruska v Severním ledovém oceánu v oblasti Lomonosovova hřbetu. Výsledek podle murmanské agentury B-port.com prý překvapil vědce samotné. Území pod ledovou vodou o rozloze Německa, Francie a Itálie dohromady má podle současných odhadů asi deset miliard tun těžko přístupné ropy.
„Rusko si už od stalinských časů dělá nárok na celý sektor v trojúhelníku mezi poloostrovem Kola, Beringovou úžinou a Severním pólem," poznamenal Dmitrij Oreškin z Geografického institutu Ruské akademie věd. Této oblasti se dokonce oficiálně říkalo Sovětská Arktida.
Připomenutí ruských nároků je aktuální právě v okamžiku, kdy plynařský gigant Gazprom uzavírá partnerské dohody o těžbě plynu pod hladinou Barentsova moře na nalezišti Štokman.
Moskva nyní může předložit OSN důkazy, že šelf Severního ledového oceánu je pokračováním Sibiřské kontinentální desky a Rusko má na oblast nárok. Podle konvence Spojených národů je vnější hranice na moři dvanáct mil od čáry pobřeží, ekonomická hranice určující právo na využívání přírodního bohatství pak dvě stě mil od břehu.
Libovolný stát si však může činit nárok i na území vzdálenější, pokud předloží věrohodné důkazy, že nárokovaná oblast je ohraničena okrajem kontinentálního šelfu. Nyní zjištěné údaje musejí ještě vědci zpracovat; předložit OSN je prý budou schopni až v roce 2009.
Na arktický šelf si může činit nárok pět zemí. Kromě Ruska ještě USA, Kanada, Dánsko a Norsko. Na procesu určování hranic se zatím nepodílejí Američané, kteří od roku 1982 neratifikovali příslušnou konvenci. Rusko své nároky oznámilo jako první v roce
"Geologické důkazy nebudou stačit. Světový kapitál chce, aby oblast byla mezinárodní a těžit mohl každý. A my tedy zřejmě brzo oznámíme, že nikoho těžit nenecháme. V takovém případě musí být naše pozice velmi silná," podotkl geograf Oreškin.
"Podmořské hory" Lomonosovova hřbetu se táhnou na 1800 kilometrů pod hladinou Severního ledového oceánu od Novosibiřských ostrovů k ostrovu Ellesmere na severu Kanady. Na oblast si činí nárok i Dánsko, které tvrdí, že hřbet je pokračováním (norských) Špicberků.
•
Polární restituce
V roce 1982 konvence OSN o mořském právu stanovila, že každý přímořský stát má nárok na dvousetmílovou ekonomickou zónu. Ale 76. kapitola konvence dává státu právo využívat mořský šelf za hranicemi této zóny (viz TÝDEN 41/03).
Nicméně pouze za podmínky, že šelf býval součástí souše a přimykal se přímo k pobřežní linii dnešního státu. Taková je "restituční podmínka". Když roku 2000 výprava Arktika 2000 zjistila, že dno Východosibiřského a Čukotského moře bývalo pevninou, Rusko jako první z přímořských států nárokovalo posunutí hranice do vzdálenosti 350 mil od břehu.
V nehlubokých vodách o rozloze 1,2 milionu čtverečních kilometrů leží triliony krychlových metrů plynu a ropy, obrovská ložiska zlata, niklu, kobaltu, platiny, diamantů. Z toho všeho plyne obrovský geopolitický vliv. Roku 2002 uznala komise OSN, že části dna Barentsova, Beringova a Ochotského moře bývala před miliony let součástí souše, dnešního Ruska. Otázka šelfů ostatních částí Severního ledového oceánu není zatím vyřešena.
Rusko musí komisi předložit další důkazy o tom, že kdysi také byly souší, ačkoliv dnes tu jsou místy pořádné hlubiny. Moskva tvrdí, že důkazy již má, ale důkladně tajné. Jde o státní tajemství, které může ovlivnit vojenskou bezpečnost Ruské federace.
Foto: AP
