Před více než stoletím Mebagišviliové v Tbilisi vyrůstali bez znalosti ruštiny. Poté jako jiné vzdělané rodiny v ruské říši i oni v Tbilisi hleděli na jazyk Puškina a Tolstého jako na klíč, jehož ovládnutí je nezbytné pro společenský vzestup anebo je prostě součástí kultury. Až nyní si dvacetiletá studentka filozofie Helena místo ruštiny vybrala angličtinu, napsal americký časopis Newsweek.
"Necítím žádné pouto s Ruskem," říká Helena Mebagišviliová mezi regály univerzitní knihovny s knihami Marka Twaina, Jamese Joyce a Charlese Dickense. "Kdysi Rusko seznamovalo Gruzii s evropskými myšlenkami, ale teď máme přímý přístup."
Tisíce studentů po celém bývalém Sovětském svazu se obracejí zády k ruštině, aby se pustili do angličtiny.
"Naši studenti chtějí spíše do evropského společenství než zůstat ve společenství s Ruskem," říká Anatolij Burban z kyjevské akademie, kde se přednáší už jen v ukrajinštině a angličtině.
I na přední soukromé vysoké škole v Baku se učí převážně v angličtině. Latinku a testy podle západních norem nabízejí i další univerzity v Tbilisi či Biškeku, aby jejich studenti mohli pokračovat ve studiu v zahraničí.
"Ruština se v Gruzii vytrácí od roku 1992," říká profesor Charles Fairbanks z Washingtonu, který v Tbilisi přednáší po šest měsíců v roce. "Už jen třetina z mých studentů dokáže číst rusky. Většina plynně hovoří anglicky," dodává.
Důsledky jsou dalekosáhlé i mimo školní třídy. Jazyk a kultura, které se lidé učí v mládí, hodně vypovídají o světě, ve kterém budou vyrůstat jejich děti. Pro ukrajinské, gruzínské či pobaltské elity už epicentrum kulturní přitažlivosti neleží v Moskvě.
Mnoho pozorovatelů na Západě (a v Moskvě) si všímá vzmáhající se síly Ruska, které díky přílivu peněz z ropy zase ukazuje svaly. Ale, jak upozorňuje gruzínský prezident Michail Saakašvili, za siláckou maskou se skrývá hlubší slabost.
"Rusko prohrálo 'měkkou' válku," tvrdí Saakašvili. Jeho vláda zaplatila tisícovce studentů školné na špičkových západních univerzitách a naverbovala tři stovky amerických a evropských učitelů, aby učili na částečný úvazek v Gruzii.
S výrazem "měkká síla" přišel harvardský profesor Joseph Nye, aby tak vyjádřil přitažlivost určité civilizace a kultury. Rusko, které se pustilo do malicherných sporů s Ukrajinou, Estonskem a Gruzií, si tímto sekýrováním podle něj ničí důvěru i "měkkou sílu" v jiných zemích.
Ukrajinské děti stále jsou s to poslouchat ruské písničky a sledovat ruské filmy. Asi tři miliony Ukrajinců v Rusku pracují. Ale lednový průzkum ukázal, že 64 procent Ukrajinců by hlasovalo pro vstup do Evropské unie - a podpora pro proruský politický tábor se neustále ztenčuje.
Pro Rusko představuje tento sešup v kulturním zápase vyhrocený politický problém. Hodně Rusů považuje změny za součást kulturního boje vedeného Evropou a protiruskými vůdci v bývalých sovětských republikách.
"Odkopávají nás z politických důvodů. Ať zkoušíme cokoliv, sousední státy mají protiruskou politiku," tvrdí Alexandr Chomenko, který řídí kulturní programy zahraničních středisek vytvářených ruskou diplomacií.
Podle moskevského experta Vladimira Frolova se Rusové poučili z toho, jak americké nevládní organizace přispívají k posilování "měkké síly" Ameriky.
Nová ruská strategie spočívá v budování proruských skupin v postsovětských společnostech, říká sofijský expert Ivan Krastev.
Loni Kreml založil fond Ruský svět, který má mezi obránce ruštiny ve světě přerozdělovat 22 milionů dolarů (skoro 325 milionů Kč) ročně. Řídí jej veterán mezi kremelskými poradci Vjačeslav Nikonov, podle kterého zájem o ruštinu ve světě není ani zdaleka mrtvý.
Loni v září se podílel na sympóziu pro 1500 učitelů ruštiny v bulharské Varně. Do konce letošního roku plánuje otevřít až 15 center na podporu ruštiny v postsovětských a západních zemích.
Ale podpora ruštiny nemusí stačit na zvrat nepřátelství vůči Moskvě. Loňský průzkum v Litvě ukázal, že více než 60 procent obyvatelstva ovládá ruštinu (a pouze 17 procent angličtinu) a hojně poslouchá ruskou televizi a rozhlas. Ale dva ze tří Litevců považují Rusko za "úhlavního nepřítele" vlasti.
Ruština sice patří mezi sedm nejpoužívanějších jazyků v Evropské unii, ale podle nedávné zprávy švédských výzkumníků se proti Rusku obracejí dokonce i ruské menšiny v EU.
Pro mladé lidi je geopolitika méně důležitá než vlastní možnosti příštího uplatnění. "Naše generace potřebuje angličtinu, která je univerzální jazyk," říká sedmnáctiletá Gruzínka Tomuna Gamkredzeová. "Moc ráda bych jednou mluvila rusky, protože, ať chceme či nechceme, Rusko zůstane naším sousedem," dodává.
Přinejmenším poprvé za mnoho pokolení si mohla vybrat.
Foto: Profimedia, AP, Reuters a archiv
