Krátce před vyvrcholením oslav 70. výročí poskytl televizní stanici ČT24 rozhovor Alexandr Burdonskij, vnuk Josifa Stalina a režisér Ústředního armádního divadla v Moskvě. O čem také promluvil?
Jak často se viděl s dědem:
Velmi zřídka. Dostat se k němu bylo pro kohokoli velmi obtížné. Muselo se zavolat jednomu člověku, druhému, třetímu... Zjišťovat, jestli má čas. Zda vás může přijmout, nebo ne.
O návštěvě na jeho chatě:
Když jsem natáčel s Američany, probíhalo to na dědově chatě. Já jsem tam byl jen jedinkrát, po jeho smrti. Teď jsem tam přijel. Byla to hrůza. Fyzicky jsem pocítil, nakolik byl ten člověk osamělý. V každém pokoji pohovky, stoly a kolem nich židle. V ložnici - úzká postel a nějaká malá skříň, přitom ložnice měla 30 metrů. Vedle gauče, na kterém obvykle odpočíval, postavili židli a na ni stolní lampičku. Byl to dům, ve kterém není život..."
O svém pohledu na Stalina:
Takový typ postav se objevuje u Shakespeara. Shakespeare nemá jednoznačné hrdiny - je v nich namícháno vše, rozum i šílenství a vše, co chcete. Stalin v sobě všechno tohle měl."
Jaký má názor na Vladimira Putina:
Jestli máte na mysli politiku, kterou dělá Putin, tak si ho musím vážit. Je silný vládce a hlavně je státník. To, co zdědil po předchůdcích, není záviděníhodné. S něčím můžu souhlasit, s něčím nesouhlasit, to je moje soukromá věc. Něco se mi líbí, něco se mi nelíbí vůbec. Myslím, že všemi neštěstími, která probíhají, jsme vinni my sami. Nejsou to vnější vlivy, ale my sami. Ruský národ je velmi těžký národ. Když německé zajatce hnali skrz Moskvu, Rusové, kteří od nich utrpěli jako nikdo jiný, jim dávali vodu a chléb. To jsou taky Rusové. Vidlemi zabít souseda, to jsou taky Rusové.
