Zní to jako paradox: vítězství v gruzínském tažení je pro armádu největší země světa alarmující. Ostré nasazení odhalilo vážné nedostatky na mnoha místech. Desetiletí odkládání problémů, zastaralé technologie a neefektivní systém branné služby si vybraly svou daň.
Globální vnímání letního kavkazského konfliktu mezi Ruskem a Gruzií je jasné: obrněné masy tankových kolon starých sovětských proporcí úplně rozdrtily malinkatého rivala.
Pohled z Moskvy však vypadá jinak. Mnozí ruští vojenští experti ještě nyní kroutí nevěřícně hlavou nad katalogem chyb, zpoždění a přehmatů, které provázely gruzínskou kampaň. "Válka jasně ukázala, že se potýkáme s velkými nedostatky ve vybavení, výcviku, orientaci na bojišti a dokonce i ve zpravodajské činnosti," tvrdí vojenský expert Alexej Arbatov z Carnegieho centra v Moskvě.
Rozporuplný výkon ruské armády vyvolal debatu o urgentní potřebě vybudovat moderní a mobilní profesionální armádu. Podobně se i na přelomu tisíciletí po druhé válce v Čečensku hovořilo o nutnosti změnit zažité mechanismy v ruském vojsku. Nestalo se nic.
Byť sebehrozivější, jaderný arzenál nevyřeší konflikty na dlouhých hranicích s pohrobky Sovětského svazu.
Za vlády Vladimira Putina se ruský medvěd do značné míry oklepal z jelcinovské krize a v současnosti začíná vytahovat drápy. Do značné míry tomu pomohly i velké výnosy z ropy a rostoucí patriotismus obyvatel.
Podle agentury Ria Novosti mají v příštích dvou letech výdaje na obranu Ruské federace dosáhnout 40,5 miliardy dolarů (729 miliard KČ) v roce 2009 a 45,5 miliardy dolarů (819 miliard Kč) v roce následujícím.
V tom však nejsou zahrnuty plány na restrukturalizaci a modernizaci armády. Zeštíhlení a zefektivnění nepružných vazeb jde ruku v ruce s nárůstem platů a obnovou zastarávající techniky.
"Rusko se poslední dobou hodně změnilo. Duch téhle země už je jiný než dřív. Veřejnost teď podpoří velkou vojenskou reformu, i kdyby to mělo vést k finančním těžkostem," myslí si penzionovaný generálporučík Genadij Jevcasjev, jenž nyní pracuje jako poradce v nezávislém moskevském think-tanku Centrum PIR. "Hodně věcí, které zamrzly, se teď pohnou kupředu."
Post-putinovské se blíží (nebo už ji překonalo, což závisí na způsobu přepočtů) hranici, kdy bude vydávat na zbrojení stejně peněz jako Sovětský svaz. K současnému rozpočtu je třeba přidat i program v hodnotě 200 miliard dolarů, který má pomoci zastarávajícímu strategickému arzenálu Ruské federace.
Ruské jednotky vstupující do Jižní Osetie postrádaly dokonce i základní průzkumné informace o gruzínských dělostřeleckých postaveních a rozmístění jednotek. Nedostatečný průzkum pak umožnil Gruzíncům nastražit léčky, které stály zbytečně mnoho životů.
V zoufalé snaze zajistit alespoň nějaké čerstvé zprávy se nad bojiště vydal i bombardér Tu-22 Backfire vybavený pro elektronický průzkum. Sestřelila ho údajně neefektivní gruzínská protivzdušná obrana. Stejně dopadly i tři bitevníky Su-25.
Někteří ruští polní velitelé raději používali mobilní telefony, protože selhávalo radiospojení. Tanky určené k nasazení neměly noční vidění a jejich reaktivní pancíře se ukázaly nespolehlivé.
I prezident Dmitrij Medveděv mluvil o gruzínském konfliktu jako o budíčku pro Kreml. "Válka může vzplát náhle a může najednou být hrozivě reálná," varoval první muž země armádní velitele.
Podle vojenské doktríny Ruské federace z roku 2003 by měly její ozbrojené síly zvládnout velkou válku na západě či dálném východě, plus dvě lokální povstání.
Prozatím se Rusko spoléhalo tváří v tvář velkým protivníkům na zastarávající nukleární výzbroj sovětské provenience. Té však vesměs končí v příštím desetiletí životnost (ať už jsou to hlavice či různé součástky do nosičů).
V době gruzínského konfliktu byli ruští vojáci nasazeni ještě v Čečensku, kde se však již tolik nestřílí. Otázkou je, jak by ruská armáda obstála, pokud by hypoteticky musela čelit ještě útoku ze strany NATO nebo Číny. I proto ten reorganizační a modernizační spěch.
"Modernizace ozbrojených sil musí pokračovat bez ohledu na jakoukoliv krizi. Máme stabilní ekonomiku. Máme dostatek materiálu i intelektuálních zdrojů, abychom na nikom nemuseli být závislí," prohlásil Medveděv ve zjevné narážce na světovou finanční krizi.
Zbrojní program v hodnotě 200 miliard dolarů spuštěný uplynulý rok si klade za cíl modernizovat pozemní strategické raketové síly, postavit ponorkové loďstvo (plánuje se 12 ponorek třídy Borej s raketami typu Bulava-M), posílit strategické letectvo a vystavět hladinové loďstvo, včetně šesti letadlových lodí.
Otázkou zůstává, zdali je vyčerpaný ruský vojenský průmysl schopen takové zakázky uskutečnit bez velkých kapitálových investic a administračních přesunů.
"Na jedné straně stojí přání našich generálů a na druhé straně možnosti továren. Vojenskoprůmyslový komplex byl posledních dvacet let v úpadku. Dnes naši nejlepší manažeři pracují s ropou a plynem. Bez odpovídající reformy zůstanou tyhle sliby jen planými řečmi," říká bývalý náměstek ministra obrany Vitalij Šlykov, jenž nyní pracuje na stejném ministerstvu jako civilní poradce.
Foto: Reuters, AP, archiv
