Bělorusko
To je tedy směsice: Lukašenko, tarantule i útoční bobři

Jedovaté tarantule i agresivní bobři se prý stávají metlou Běloruska, alespoň podle zážitků očitých svědků i některých běloruských přírodovědců. Rozšíření hrozeb, číhajících na rekreanty v místní fauně, je prý i následkem oteplování klimatu.

Přinejmenším vědecký pracovník běloruské akademie věd Michail Maximenkov tvrdí, že do běloruských končin se jedovatí pavouci dostali z jižního Ruska. První tarantule byly zaznamenány v roce 2008 a od té doby se rozšířily i do v povodí řek Pripjať, Dněpr a Sož.

"Délka trupu jihoruské tarantule může dosahovat až 3,5 centimetru. Žijí u vody, živí se hmyzem a lidi nejčastěji koušou v případech, kdy na ně z nepozornosti šlápnou," varoval expert v rozhovoru pro agenturu Belta.

Dávat si pozor je záhodno zejména na pavoučí nory, ale samo kousnutí prý není člověku nijak zvláště nebezpečné, i když může vyvolat bolestivou reakci a otok.

Díky oteplování klimatu se kromě tarantulí začaly v běloruské přírodě vyskytovat i dříve nevídané kudlanky nábožné, žijící obvykle v teplejších končinách.

Místní média děsí spíše bobři, kteří údajně terorizují celé regiony. Zřejmě jde o dozvuk dubnové příhody, kdy u Brestu jeden rybář tak toužil vyfotografovat se i s bobrem, že jej zvíře dvakrát kouslo - do hýždí a do tepny, a tak nešťastník vykrvácel ještě před příjezdem sanitky.

O měsíc později se jiný bobr zatoulal do kulturního domu obce Krasnaja Volja, kde k smrti vyděsil uklízečku, která se prý jen taktak ubránila se smetákem v ruce.

Před časem bobři také poškodili hráz o šířce šesti metrů na kanále mezi Dněprem a Bugem.

Experti dávají přemnožení bobrů do souvislosti s poklesem poptávky po kožešinách, jakož i se zchátráním někdejší meliorační sítě, skýtající útočiště vodním hlodavcům.