Více než stovka novinářů z hlavních ukrajinských televizních stanic se podepsala pod otevřený dopis Neprodávejme se. Nynější úplatkářské praxi se říká "džíny". Ukrajinský novinář totiž obvykle dostává jen minimální plat, ale kromě něj i obálku od šéfa, který říká: "Na, to máš na džínsy."
"Kdysi jsme mívali cenzuru biče. Dneska místo biče máme cenzuru peněz," vykládá Ihor Sobolev z televize Kanal 5, který si vydobyl respekt poté, co za dob prezidenta Leonida Kučmy zveřejnil na internetu pokyny státním a soukromým médiím, které informace zvýraznit a které zamlčet, napsal polský list Gazeta Wyborcza.
Během poslední volební kampaně se "džíny" neuvěřitelně rozmohly. Říká se, že kampaně hlavních stran - Strany regionů, Bloku Julije Tymošenkové a Naší Ukrajiny - stály okolo 10 až 20 milionů dolarů. Oficiálně však přišly jen na zlomek této sumy. Většinu peněz utratily volební výbory právě na "džíny".
"Volební kampaně vždy byly pro média dobou žní. Ale nyní to bylo rekordní," tvrdí Otar Dovženko, zástupce šéfredaktora internetového časopisu telekritika.ua.
"Příspěvek ve zprávách celostátní televize stál dva až pět tisíc dolarů (asi 36 až 91 tisíc Kč). Za pozvání do debaty či talk-show bylo třeba zaplatit 50 až 70 tisíc dolarů (asi 910 tisíc až 1,27 milionu Kč)," říká ředitelka kyjevského Institutu masových informací Viktorija Sjumarova.
Všichni platí, všichni berou
"Platili všichni. Oranžoví i modří," tvrdí v narážce na barvy prozápadních a proruských stran poradce na marketingové kampaně.
"Z jedenácti celostátních televizí pouze jediná nepřistoupila na 'džíny', komerční STB," říká Sobolev. "Ostatní, i státní, braly, kolik jen mohly."
STB patří miliardáři Viktoru Pinčukovi, zeti exprezidenta Kučmy. Stanice má zapsané v pravidlech, že nepřipustí skrytou reklamu v žádné podobě. Respektují to novináři i vedení. Ale Pinčuk vlastní ještě dvě další televize, v nichž jsou "džíny" na denním pořádku.
"Mluví se o tom, že se Pinčuk chystá STB prodat zřejmě západnímu investorovi, a proto tak úzkostlivě dodržuje světové standardy," říká Dovženko. "Příklad STB ale dokazuje, že když se chce, tak se i na Ukrajině dá žít bez 'džín'."
Není to ale snadné. "Politici i výrobci nechtějí předvádět své zboží v reklamě, protože jí diváci nevěří," vykládá majitel malé televize z Oděsy. "Proto klienti dávají přednost tomu, aby se reklama objevovala bez označení, jako součást vysílání či příspěvek ve zprávách. Co jim říct? Aby si trhli nohou? Díky 'džínům' z poslední kampaně mám zajištěnu existenci na dva roky. Mohu modernizovat zařízení, zvýšit platy redaktorům. Na vše mám účty, platím daně. Hřešil jsem jen reklamou ve zpravodajství. Ale zkrachoval bych, kdybych chtěl být čistý," tvrdí.
Jako v nevěstinci
"V listopadu jsme monitorovali všechny celostátní televize a odhalili padesátku příspěvků odvysílaných za peníze," říká Sobolev. "Je to méně než dříve, protože kampaň skončila. Ale za měsíc jich může být sto či pět set. Je to jako v nevěstinci - zaměstnává se tolik děvek, jaká je poptávka."
"Džíny" fungují i v tisku. V ukrajinských novinách podíl reklamy nesmí překračovat 22 procent objemu. "Ceny reklamy jsou tak nízké, že kdyby se proporce respektovaly, tak jsme dávno na mizině. Musíme reklamní texty dostávat na stránky jako články," tvrdí redaktor jednoho kyjevského listu.
Ukrajinští politici už od 90. let hovoří o tom, že státní rozhlas a televize by se měly stát veřejnoprávními. Ale bohužel nic se nezměnilo. Státní televize připomíná sovětské doby, její zpravodajství je hlásnou troubou vlády.
"Teď je čas na změny," tvrdí Sobolev. "Prezident Juščenko se chystá na boj o druhý mandát v roce 2009. Dostáváme signály od prezidentovy kanceláře, abychom sepsali návrhy, jak by veřejnoprávní média měla fungovat," dodává.
Všechno drží oligarchové
Je ale otázka, zda další hráči na trhu dovolí vytvořit silnou a nezávislou veřejnoprávní televizi. Většina stanic patří oligarchům. Pinčuk má tři, vlastní kanál i noviny má také nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov, považovaný za šedou eminenci Strany regionů. Kanál 5, který podporuje "oranžové", vlastní milionář Petro Porošenko, patřící k Juščenkovým blízkým spolupracovníkům. Silný vliv mají v médiích i méně známí politici z okolí exprezidenta Kučmy či podnikatelé jako milionář z kyjevského trhu nemovitostí Viktor Kosterin, kterému patří televize Tonis a mediální holding Media-Dim.
Kosterinův případ ilustruje přístup podnikatelů ke svým médiím. Kosterin stojí v čele okrajové Strany zelených. Před volbami naléhal na šéfredaktory svých médií, aby ji propagovali. Ti však na protest odstoupili.
"Vysvětloval jsem Kosterinovi, že jeho stranička nikoho nezajímá. Kdyby mi nařídil podporovat Juščenka, Janukovyče či Tymošenkovou, tak bych to chápal, i když bych také neustoupil. Problém je v tom, že mnoho ukrajinských médií je jen nástrojem vlivu či hračkou v rukou oligarchů," říká bývalý šéfredaktor listu Gazeta 24 Vitalij Portnikov.
"Můžeme to změnit. Naši akci Neprodávejme se podpořilo už několik set novinářů. Bude-li jich pět tisíc, začnou s námi počítat," tvrdí Sobolev.
Foto: Profimedia
