Děti i dospělí v Uzbekistánu, nejen pravoslavné víry, mají letos oslavy Nového roku a Vánoc o něco chudší. Autoritářský režim prezidenta Islama Karimova, které vládne této středoasijské zemi, se pustil do boje s široce oblíbeným Mrazíkem a Sněhurkou, kteří na konci roku přinášejí dárky.
V pravoslavném Rusku se Vánoce oslavují až 7. ledna, kvůli o 13 dní opožděnému gregoriánskému kalendáři. U stromku, jolky, se lidé obdarovávají 31. prosince.
Novoroční a vánoční zvyky přetrvaly ve střední Asii i rozpad Sovětského svazu a většina tamních dětí čeká, co jim děda Mráz (děd Moroz) jezdící na saních nadělí. Často ho doprovází také Sněhurka (Sněguročka).
Dítka Mrazíka stále vyhlížejí v Almaty, Dušanbe, Biškeku nebo Taškentu. V posledně jmenované metropoli ale letos většinou marně.
Už loni začátkem prosince obdržely uzbecká média, školy a školky pokyn, aby ni slovem nezmiňovali dědu Mráze a Sněhurku. A pokyn znamená v této zemi příkaz. Až 90 procent Uzbeků je islámské víry.
Karimov se ale snaží být k dětem milostivý, a aby jim nebylo tak líto, že budou bez dárečků, vykouzlili uzbečtí úředníci nové postavy Hvězdného muže a Hvězdné ženy. Právě oni mají přinášet dárky pod stromeček.
Jestli se malí Uzbečánci do nových pohádkových figur zamilovali, nelze nyní ještě říci. Na dril a příkazy shora jsou ale uzbecké děti i mladiství zvyklí. Každý rok jich třeba miliony napochodují ze škol sklízet bavlnu.
V bývalém Československu skončily obdobné bramborové a chmelové brigády s pádem socialismu; ne tak v Uzbekistánu.
Uzbeckým dětem však ještě zbývá naděje. Mrazík má přece kouzelnou hůl, s níž dokáže dělat divy. V jedné ze známých pohádek přičaruje skromnému a hodnému děvčeti ženicha, skvostné saně i bohatství. A ošklivé, naduté a hrabivé Marfuše nadělí saně tažené prasaty.
O Karimově dceři Gulnaře, byznysmence, designérce i diplomatce v jednom, se říká, že je hodně chtivá. Co kdyby Mrazík udělil lekcí jí - anebo jejímu tatíkovi? Naděje umírá poslední, milé uzbecké děti!
