Libanonský premiér Sa'ad Harírí před pár dny vzal zpátky obvinění, že by za atentátem na jeho otce stál Damašek. Podle analytiků je to jasným znamením, že Sýrie v Bejrútu zase získává vliv.
"V jisté fázi jsme dělali chyby. Obvinili jsme Sýrii, že zavraždila premiéra-mučedníka," vyznal se v panarabském deníku Aš-Šark al-Awsat. "Šlo o politické obvinění... falešná svědectví zničila vztah mezi oběma zeměmi a zpolitizovala atentát." Nyní hodlá zase vztahy k východnímu sousedu vylepšit.
K vraždě Rafíka Harírího došlo 14. února 2005 v libanonské metropoli, u premiérovy kolony vybuchla silná nálož. Nevyšetřený atentát měl dalekosáhlé politické důsledky, do ulic se vydaly statisíce Libanonců a v důsledku takzvané cedrové revoluce musela Sýrie skončit s vojenskou okupací, která trvala od roku 1976.
Syřané tehdy chtěli ukončit libanonskou občanskou válku, nicméně okupace se protáhla na tři dekády. Harírí mladší brzy převzal otcovu politickou úlohu a zdůrazňoval roli Sýrie v jeho smrti.
Vyšachovat Teherán
Pět let poté už má mocenská mapa jinou podobu, největší vrásky dnes Harírímu dělá šíitské hnutí Hizballáh, podporované z Íránu. Před dvěma lety například vedla jeho ukázka síly v Bejrútu k více jak osmdesáti mrtvým. I tak má Hizballáh svoje dva ministry v široké vládě národní jednoty, podobně jako další prosyrské strany.
A od atentátu se postoje k Sýrii zase zlepšily i ve Francii či v Saúdské Arábii, která byla důležitým spojencem Rafíka Harírího (vydělal tam veliké jmění). Saúdům by se hodilo sblížit se s Damaškem a oddálit jej od vlivu Íránu, který považují za hlavní hrozbu v regionu, píše deník Le Monde. Mimo jiné Teherán viní z podpory jemenských povstalců, násilí se od jižního souseda Saúdské Arábie přiblížilo k hranici.
"V regionu jsou silné protiíránské nálady, Saúdská Arábie a Egypt, a také ve Spojených státech," řekl agentuře AFP Karím Makdísí, profesor politických věd na Americké univerzitě v Bejrútu. "Harírí je rozhodně pod saúdským tlakem, aby zlepšil vztahy se Sýrií... vypadá to na úsilí zlomit spojenectví Sýrie-Írán-Hizballáh."
Je na vině Hizballáh?
V Libanonu se usmiřování se Sýrií projevilo ještě před premiérovým prohlášením o vinících atentátu - 30. července se na summitu v Bejrútu sešli syrský prezident Baššár al-Assad a saúdský král Abdulláh s libanonskými představiteli.
O syrské nevině ostatně hovoří i první úniky informací z mezinárodního vyšetřování atentátu, haagský Speciální tribunál pro Libanon zřejmě poukáže na roli Hizballáhu. Již před volbami loni v červnu psal o jeho možném zapojení list Spiegel.
Hnutí, které disponuje silnými milicemi, ovšem opakovaně před takovými zmínkami varovalo, obavy z nového sektářského násilí jsou ovšem na místě. Harírí však v souvislosti s atentátem Hizballáh nezmiňuje, jen o něm mlčí.
V každém případě na dané situaci vydělává nejen Sýrie, ale též její spojenci v Libanonu. "Po těžkém období mezi roky 2005 a 2007 je vliv Sýrie zase posvěcen," citovala AFP Fadíu Kiwánovou z katedry politických věd Univerzity Svatého Josefa v Bejrútu. "Měli jsme to očekávat už od první Harírího návštěvy Sýrie."
Makdísí zase vysvětluje, že libanonští představitelé zkrátka nemohou být proti Sýrii a že Harírí si to konečně uvědomil. "Stačí si přečíst libanonskou historii, abyste pochopili, že v Libanonu nejsou žádná řešení bez Sýrie možná."