Britský list Guardian získal velké množství elektronické počty zřejmě pocházející ze soukromých účtů syrského prezidenta Bašára Asada a jeho ženy Asmy. Zprávy, které list dostal od nejmenovaných aktivistů syrské opozice, prý ukazují, jak prezident dostával z Íránu rady pro boj s povstáním a obcházel mezinárodní sankce.
Pošta údajně pochází z období mezi loňským červnem a letošním únorem. Asadova žena Asma v té době utratila desetitisíce dolarů za luxusní zboží zakoupené online včetně zlatých šperků s drahokamy, lustrů a nábytku. Zatímco zemí zmítaly nepokoje, první dáma vyhledávala slevy v luxusních domech a žádala o vrácení daně z přidané hodnoty. Guardian se snaží maily důsledně prověřovat, například kontaktoval jejich odesílatele či adresáty, a u některých si je proto autenticitou docela jistý. Přečíst si je můžete ZDE.
Tony Carpenter paní prezidentové, která se narodila v Británii, prodával nábytek. "Vůbec nic jsem netušil. Dala mi londýnskou adresu a nábytek šel do Dubaje." Byla prý velice šarmantní a účty platila rychle.
Sankce na pop music
Z pošty mimo jiné vyplývá, že Asad falšoval svůj účet v internetovém obchodě iTunes, aby se vyhnul sankcím. Ty totiž zakazují obchod všem americkým firmám s Asadem a dalšími představiteli jeho režimu, a jak ukazují e-maily, zdaleka nejde jen o ropu či obchod se zbraněmi. Prezident se proto na iTunes zaregistroval pod jiným jménem a s newyorskou adresou. Pořídil si tam mimo jiné poslední film série o Harry Potterovi nebo životopisnou knihu nedávno zesnulého Steva Jobse, zakladatele společnosti Apple, která iTunes provozuje. Své manželce pak sem tam poslal zaláskované songy jako God Gave Me You.
Asad podle e-mailů dostával politické rady z Íránu. Před projevem z loňského prosince se Asadův mediální poradce nechal inspirovat "politickým poradcem íránského velvyslance". Rada se opírala o názor, že Asad by měl v komunikaci zvolit "silový" tón a umělým únikem informací o vojenské síle Sýrie by měl přesvědčit obyvatelstvo o tom, že režim se udrží.
Asad byl údajně také podrobně informován o přítomnosti západních novinářů v povstaleckém městě Homsu, zejména ve čtvrti Bábá Amr, která se nedávno stala místem tvrdých bojů.
"Ukazuje se tu obraz odpovídající tradičnímu stereotypu despoty, který je mimo," píše Michael Collins Dunn z washingtonského think-tanku Middle East Institute. Asadovy nákupy populární hudby a filmů přirovnává k (zřejmě nepravdivé) legendě o císaři Neronovi, jenž prý za velkého požáru Říma pateticky vyhrával na housle či lyru.
Zahraniční editor týdeníku Observer Peter Beaumont zase přemítá, zda syrská opozice neudělala chybu, neboť zveřejnění mailů by mohlo autokratického prezidenta v mnohých očích zlidštit: "Možná nejnebezpečnější jak pro opozici, tak pro Asada je intimita, kterou tyto e-maily odhalují, jež ho neukazuje jako ještě nebezpečnějšího, ale spíše lidského a křehkého, s jeho výbuchy frustrace, paranoiou, ukazují jeho hudební vkus a oddanost manželce."
