V éteru proti Talibanu: Občas vysíláme i Jennifer Lopez

Nemohou se zdržovat delší dobu ve svém domě. Jsou vysoko na seznamu lidí, které chce Taliban sprovodit ze světa. A vysílají ze základny FOB Shank v Lógaru. Tam jsou v bezpečí, tam sídlí Rádio Unity. "Vysíláme i západní hudbu, třeba Jennifer Lopez," vysvětluje Hímat, čím se zprotivili radikálům v černých turbanech.

Abdul a Hímat jsou, kromě dvou tlumočníků, jediní dva zaměstnanci Rádia Unity (v paštunštině Itefak). Vysílají z umakartové boudy, která stojí na kraji americké základny FOB (Forward Operation Base) Shank v Lógaru. Jejich zprávy a hudba jsou slyšet pouhých pětačtyřicet kilometrů daleko, přesto zůstávají v éteru patnáct hodin denně. Je to však nejdéle z místních rádií, které mohou Afghánci poslouchat maximálně osm hodin.

Začátky rádia byly krušné. Na frekvenci 94, 5 FM byla dříve slyšet jen hudba. Nyní se situace lepší a program je daleko pestřejší. „Než jsem přišel, bylo to špatné. Teď máme hodně pořadů a poslouchá nás celkem dost lidí. Přebíráme zahraniční zprávy z internetu, děláme rozhovory s vládními úředníky, ale také vysíláme kurzy angličtiny," pochvaluje si Hímat.

Přesto jsou kapacity omezené. Ani jeden z redaktorů mezi lidi nevyráží, na to není čas. Reportáže z terénu přebírají od Američanů z ISAF a pak je překládají do paštunštiny a dárí. Na základně jsou prý téměř neustále.

Mimo zdi FOB Shanku by však místní novináři nebyli v bezpečí.

Do Pole Alam, hlavního města provincie Lógar, redakci přemístit nemohou, protože by brzy vyletěla do povětří. „Lidé nás často varují před Talibanem smskou, nebo telefonátem. Ani oni sami nechtějí být citováni, aby je náhodou neunesli a nezabili," popisuje situaci Hímat.

"Doma je to nebezpečné"

Se svou osmnáctičlennou rodinou příliš času netráví. „Doma se nemůžu nikdy zdržet moc dlouho, je to nebezpečné. Ani mezi lidmi na vesnici nejsem v bezpečí," říká. Na venkově stále nemohou přijít Rádiu Unity na jméno. Za vzor si totiž redaktoři vzali BBC nebo Rádio Svobodná Evropa.

„Myslím si, že nás tak osmdesát procent lidí v provincii bere pozitivně a dvaceti procentům se naše vysílání nelíbí, protože jdou s Talibanem," odhaduje Hímat. „Pouštíme perskou hudbu, pop, klasiku, ale i americkou či italskou muziku," popisuje repertoár, který se západním stylem konzervativcům znelíbil.

Vousatí muži v černých turbanech se postavili Rádiu Unity i na vlnách FM. Lehké to však talibové nemají. Musí se neustále pohybovat, aby je nezaměřily americké radary a nezlikvidovaly rakety. „Oni vysílají jen samé náboženské věci. Mají sice i vlastní zprávy, ale spíš vyzývají místní, aby vzali zbraně a připojili se k Talibanu. A na to už tu nejsou lidé zvědaví, to věčné válčení je unavilo," říká Hímat.

Samotné Rádio Unity je příkladem systému kontraktorů, který Spojené státy zavedly v rámci Iráku či Afghánistánu. Na základně FOB Shank vaří, uklízí a perou Filipínci či Malajci najatí švýcarskou firmou Supreme. I frekvence 94,5 FM patří soukromníkovi, jehož najala americká armáda. Afghánec Nassim Daneš provozuje kromě Unity další tři rádia. Na provoz každého z nich dostává devět tisíc dolarů měsíčně. Plat jednoho novináře dělá tři sta dolarů za měsíc. Takový byznys se rozhodně Danešovi vyplatí.

Foto: Filip Snášel, Reuters