Šedesátník Denis Asselin na konci dubna vyšel ze dveří a vrátil se za měsíc a půl. Rozhodl se totiž ujít 840 kilometrů na památku syna, který spáchal sebevraždu kvůli své psychické nemoci, a upozornit tak na problémy všech pacientů s duševními útrapami.
"Můj hlavní cíl byl vyprávět Natahnielův příběh, zvýšit povědomí o jeho nemoci a podpořit nadace starající se o pacienty, jejich rodiny a přátele," napsal Denis Asselin na svém blogu Walkwithnathaniel.org.
Během svého více než osm set kilometrů dlouhého pochodu z Bostonu do Filadelfie se bývalý učitel francouzštiny zastavoval ve školách, klinikách a v sociálních zařízení, kde o nemoci vyprávěl. Nakonec se k jeho snažení připojili i odborníci, lékaři a ve čtvrtek na něho ve Filadelfii čekal dav několika set příznivců.
Jeho syn Nathaniel trpěl třináct let obsedantní pocitem méněcennosti. Lidé s dysmorfickou poruchou se totiž při pohledu do zrcadla nedokážou vnímat tak, jak skutečně vypadají, a mají pocit, že jsou zohyzděni, přestože tomu tak není. Jen u malého procenta pacientů zabere léčba, ten zbytek se potýká s celoživotními depresemi, stavy úzkostí, sociálními fóbiemi a sebepoškozováním. Ve čtvrtině případů si nešťastní lidé vezmou život stejně jako čtyřiadvacetiletý Nathaniel Asselin.
Jeho otec během cesty vybral pro charitu pečující o pacienty několik tisíc dolarů a díky jeho pochodu, kdy musel každý den ujít 18 kilometrů, se o problémech spojených s dysmorfickou chorobou dozvěděly celé Spojené státy. "Naučil jsem se po cestě spoustu věcí, utřídil své myšlenky a vyrovnal se s tím, že můj syn již zde není," napsal Asselin, který se chce nyní zaměřit na pomoc podobně postiženým lidem. Jak sám uvádí, díky synovi našel znovu smysl života.
|
Choroba rozbitého zrcadla |
|
Tělesná dysformická porucha patří mezi vzácná psychická onemocnění, které postihuje kolem jednoho procenta populace. Často se také objevuje s dalšími problémy jako anorexie, sociální fóbie či deprese. Zřejmě z těchto důvodů existuje jen málo poznatků o této nemoci a podle lékařů patří ke špatně diagnostikovatelným poruchám. Existuje několik teorií, co může chorobu vyvolávat. Hovoří se o genetických dispozicích, chemické nerovnováze v mozku či jinému psychickému narušení. Podle výzkumu Univerzity v Los Angeles je problém při zpracování zrakových vjemů v mozku. Pacienti vnímají detaily, ale nevidí své tváře jako celek. Zřejmě z tohoto důvodu se mezi laiky hovoří o této nemoci jako o "chorobě rozbitého zrcadla". |
