Archeologové objevili střevní červy, kteří parazitovali na starých Řecích a které tak přesně popsal Hippokrates se svými žáky. Archeologové z Cambridgeské univerzity dokázali exhumovat vajíčka těchto parazitů z hrobek pocházejících z této doby, píše francouzský deník Le Figaro.
Říká se, že Hippokrates vyučoval v době mezi roky 500 a 400 před naším letopočtem na ostrově Kos pod platanem, který lze dosud obdivovat. V jeho spisech nalezneme mnohé popisy nemocí způsobených červy. Hippokrates rozlišoval tři: helmins strongyle (dlouhý kulatý červ), helmins plateia (plochý červ) a ascaris (malý kulatý červ). Historici soudí, že dlouhý kulatý červ je škrkavka dětská (ascaris lumbricoides), plochý červ druh tasemnice a malý kulatý červ že je roup dětský (enterobius vermicularis), která způsobuje oxyuriázu.
Vědci zkoumali na souostroví Kyklady 25 hrobek pocházejících z konce neolitu (čtyři tisíce let před naším letopočtem), z doby bronzové dva tisíce let před naším letopočtem) až do byzantského období (první až třetí století našeho letopočtu). Analyzovali sedimenty získané na povrchu a kolem pánevních kostí. Doufali, že tam naleznou usazeniny obsahující stolici. Ve čtyřech vzorcích nalezli vajíčka dvou druhů parazitů: hlísticového červa nazývaného tenkohlavec lidský a kulatého červa škrkavku dětskou. Tenkohlavec pochází z neolitu a škrkavka z doby bronzové. "Jde o nejstarší důkaz přítomnosti červů parazitujících na člověku v antickém Řecku," zdůrazňuje hlavní autorka studie Evilena Anastasiuová.
Paleoparazitologie, odvětví paleopatologie, již umožnila nalézt hodně parazitů sužujících člověka, od neolitu v celé západní Evropě až do středověku přes egyptské mumie. Toto vědní odvětví zažilo rozkvět až v 60. a 70. letech minulého století. Zdrojem informací jsou především kosterní ostatky, u nichž se zkoumají biomarkery pomocí protilátek a DNA. Rozsáhlou studii realizovali Francouzi Matthieu Le Bailly a Françoise Bouchetová z univerzity Franche-Comté na 99 vzorcích pocházejících z 19 lokalit v deseti zemích v období 4000 let před naším letopočtem až do středověku. Hledali měňavku úplavičnou, způsobující úplavici. Zjistili, že 17 vzorků bylo pozitivních, tři ve Francii z prvního až 13. století, jeden z doby před více než 2000 lety v Řecku a jeden z 19. století ve Spojených státech.
Podle paleopatologa Philippa Charliera je možno zkoumat starou DNA, ale závisí to na okolních podmínkách a na zachování vzorků. Nesmějí být příliš poničeny.
"Kromě obohacujícího srovnávání archeologických a historických údajů tyto práce ukazují, že obyvatelstvo v těchto dobách trpělo hojně parazity. Nelze to však hodnotit negativně. Zdá se totiž, že přítomnost parazitů bránila autoimunitním nemocem typu roztroušené sklerózy nebo Crohnovy choroby, neboť člověk byl v souladu s přírodou a jejími parazity," říká Philippe Charlier.
Podle teorie popularizované Hippokratem ve 4. století před naším letopočtem je život řízen rovnováhou mezi čtyřmi tělesnými šťávami (humory). Jestliže jeden z těchto humorů nabude vrchu nad ostatními, vznikne nerovnováha, která může ohrozit zdraví.
Z této teorie toho do dnešních dnů mnoho nezůstalo, snad jen označení sangvinik, flegmatik, melancholik a cholerik. Přesto je Hippokrates svým přístupem zakladatelem moderní medicíny, zvláště pokud jde o pozorování všech příčin a důsledků nemocí.
