Češi se nemoci šílených klíšťat nebojí dost

Může kousnutí obyčejného klíštěte přivést člověka až do blázince? Někteří lékaři si to myslí a lymskou boreliózu spojují například s depresemi, schizofrenií, anorexii, demencí, a dokonce i autismem.

Je to jedna z nejzáhadnějších nemocí světa. Původcům lymské boreliózy - bakteriím Borrelia burgdorferi - se dokonce kvůli schopnosti "oklamat" testy a skrývat se dokonale v lidském těle přezdívá mezi odborníky velký imitátor (viz box). Jediným spolehlivým vodítkem k určení boreliózy je totiž červená skvrna, která se vytvoří kolem místa, kde pacienta klíště kouslo. Jenže zhruba u poloviny nemocných se žádná skvrna nevytvoří a nemoc se může, ale také nemusí projevit až nespecifickými příznaky připomínajícími počátky běžné virózy.

Příznaky zpravidla časem odezní, u části infikovaných se ale mohou po určité době dostavit další, vážnější problémy, jako je zánět kloubů, nervů nebo svalů, pálení a mravenčení, horečka, únava, silné bušení srdce, dokonce i obrna lícního nervu. K tomu se může objevit i psychické onemocnění.

Protože ale tyto potíže mohou mít i řadu jiných příčin, lékaři si s nemocnými často nevědí rady. "Já chodil dva roky po vyšetřeních, aniž mi kdokoli z lékařů dokázal pomoci, natož určit přesnou diagnózu. Teprve po dvou letech se objevilo podezření na boreliózu," řekl TÝDNU Petr Dymáček, místopředseda spolku Borelióza CZ.

Jako syfilis?

Na začátku dvacátého století trpělo deset až patnáct procent pacientů v psychiatrických ústavech v Evropě takzvanou progresivní paralýzou. Nemoc takřka ve všech případech končila smrtí. Až v roce 1905 objevili berlínští mikrobiologové Fritz Schaudinn a Erich Hoffmann původce syfilidy, spirochétu Treponema pallidum, a jednoznačně prokázali, že právě tato bakterie přenášená pohlavním stykem způsobuje nemoc, s níž si psychiatři do té doby nevěděli rady.

O století později se vědci snaží zjistit, zda podobným způsobem jako Treponema pallidum nemůže působit na lidskou psychiku i její blízká příbuzná, bakterie Borrelia burgdorferi přenášená klíšťaty. Fakt, že neléčená borelióza může být v chronické fázi doprovázena také psychickými potížemi a depresemi, je obecně známý. Otázkou ale zůstává, zda se třeba stovky pacientů v českých psychiatrických ústavech "zbytečně" neléčí psychofarmaky, zatímco by jim pomohla spíše antibiotická léčba. O tom, že psychicky nemocný pacient trpí boreliózou, totiž lékaři ani on sám vůbec nemusejí vědět - podobně jako to dříve nevěděli u syfilidy.

Po kousnutí do ústavu

Přímou souvislost mezi boreliózou a psychickými poruchami se snaží vypátrat desítky vědeckých týmů po celém světě, Česko nevyjímaje. Už v roce 2002 Národní referenční laboratoř pro lymskou boreliózu ve spolupráci s psychiatry otestovala takřka tisícovku pacientů, kteří byli mezi lety 1995 a 1999 přijati k hospitalizaci do pražského Psychiatrického centra. Tento vzorek pak vědci porovnali se stejně početným vzorkem psychicky zdravých dobrovolníků.

"V naší studii jsme zjistili, že ve skupině pacientů psychiatrických ústavů mělo protilátky proti boreliím zhruba 33 procent  testovaných jedinců, zatímco v takzvaně zdravé skupině to bylo jen 19 procent," řekl TÝDNU psychiatr Tomáš Hájek, jeden ze spoluautorů studie. Kdyby se podařilo prokázat, že právě neléčená borelióza přivedla některé pacienty až do blázince, mohlo by to vyvolat podobnou revoluci v léčbě jako kdysi prokázání účinků syfilidy.

Jenže i po více než deseti letech od studie se ukazuje, že prokázání přímé souvislosti mezi boreliózou a hospitalizací na psychiatrii bude zřejmě mnohem složitější. "Víme, že Borrelia burgdorferi není jedinou příčinou duševních nemocí, protože naprostá většina pacientů v psychiatrických ústavech boreliózou netrpí," uvedl Hájek. Otázkou proto podle něho zůstává, zda borelióza sama o sobě může vyvolat duševní poruchy. "Může to být i naopak, tedy tak, že duševní nemoc zvyšuje riziko toho, že pacient onemocní boreliózou," dodal Hájek, podle něhož byly v zahraničí publikovány i studie dávající borelie do možné souvislosti s depresemi, schizofrenií, anorexii, demencí, a dokonce i autismem.

Tichá epidemie

Ačkoli v Česku boreliózou oficiálně onemocní zhruba čtyři tisíce lidí ročně, podle Dymáčka ze spolku Borelióza CZ může být celkový počet nemocných řádově vyšší. "Vůbec přitom nemusíte vědět, že máte boreliózu. Nedokonalé testy ji neodhalí," tvrdí Dymáček, který je přesvědčen, že borelióze by jako "tiché epidemii" měl stát věnovat mnohem více pozornosti.

Lékaři jsou v pohledu na onemocnění rozpolceni. "Část odborníků považuje lymskou boreliózu za celosvětovou a neprávem podceňovanou zdravotní hrozbu, část naopak viní své kolegy, že se s jistou nadsázkou snaží na tuto nemoc svést úplně všechno, co medicína nedokáže vyřešit," říká parazitolog Jan Votýpka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Přesvědčivé důkazy o tom, že se borelie podílejí i na vzniku duševních onemocnění, každopádně stále chybějí. Už sama existence toho výzkumu však dokazuje, jak velmi složitý a pozoruhodný problém dnes borelióza představuje.