Lidé, kteří pracují pod stresem nebo jim hrozí syndrom vyhoření, by se měli věnovat sportu alespoň 2,5 hodiny týdně. Zabrání tím vzniku depresí, únavy a vyčerpání organismu. Uvádí to izraelská studie uveřejněná v odborném časopisu Journal of Applied Psychology.
Pokud člověk trpí depresemi, hrozí mu i větší riziko syndromu vyhoření a naopak. Přitom jde o dvě odlišné diagnózy. "Deprese je klinická porucha nálady. Vyhoření je fyzické, kognitivní a emocionální vyčerpání," vysvětluje ve studii Sharon Tokerová, která se léčbou následků stresu zabývá: "Fungují jako spirála. Pokud se nevede například v práci, dominovým efektem se neúspěch přenese i do osobních vztahů, rodiny či sebevědomí."
Izraelská studie uskutečněná na univerzitě v Tel Avivu se proto snažila najít lék, kterým by se riziko extrémní únavy organismu snížilo. Experimentu, který trval devět let, se zúčastnilo 1632 dobrovolníků zaměstnaných v soukromé i veřejné sféře.
První skupina lidí téměř nikdy nesportovala. Druhá parta se věnovala fyzické aktivitě 75-150 minut týdně, třetí skupina od 150 do 240 minut a poslední část dobrovolníků musela cvičit minimálně 240 minut každý týden.
Výsledky ukázaly, že největší riziko vzniku depresí a syndromu vyhoření měli lidé z první skupiny. Platilo přitom, že čím více fyzické aktivity, tím lépe. Pozitivní efekt byl zaznamenán už u 150 minut sportu týdně.
Podle Tokerové by měli zaměstnavatelé, kteří chtějí snížit počty zameškaných dní a zvýšit pracovní výkonnost, podporovat své podřízené ve fyzické aktivitě. "Vedoucí by měli uvažovat o založení firemní tělocvičny, proplacení vstupu do veřejné posilovny nebo zavedení flexibilní pracovní doby, aby měli zaměstnanci čas věnovat se cvičení," radí Tokerová, podle které se tyto benefity pozitivně odrazí na pracovitosti a spokojenosti zaměstnanců.
