Deprese je nemoc, která se týká všech - velkých i těch nejmenších. "Odhaduje se, že deprese postihuje tři až čtyři procenta dětí," cituje italský deník Corriere della Sera Claudia Mencacciho, ředitele oddělení neurověd při nemocnici Fatebenefratelli-Sacco v Miláně a prezidenta Italské společnosti pro neuropsychofarmakologii.
"Některé děti trpí depresemi od prvních měsíců života. Souvisí to se vztahem mezi dítětem a matkou. Jestliže je dítě v matčině lůně vystaveno těžkému stresu nebo násilí, může to mít dopad na vývoj plodu. První zkušenosti dítěte mohou mít výrazný vliv na jeho psychické zdraví a mohou předurčovat větší náchylnost k depresím v dětství i v dospělosti," uvádí Mencacci.
U dětí se projevují obvykle jinak než u dospělých. Děti jsou neklidné, ustrašené či rozmarné. Projevy deprese se také mění s věkem.
Deprese se může projevovat společně s patologiemi nervového vývoje, jako je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), která se výrazněji projeví, když dítě začne chodit do školy. Dětská deprese vede k tomu, že je pro dítě těžké soustředit se na výklad učitelky a psát úkoly. Jestliže vaše dítě bylo vždy vzorným studentem, ale náhle začíná nosit horší známky, může to být alarmující znamení. Příčiny horšího prospěchu však mohou být různé a nemusejí být spojeny s depresí.
Falešný pesimismus a izolace
Signálem spojeným s mnoha psychickými poruchami může být nespavost. Jestliže děti začínají špatně spát, často se budí nebo nemohou usnout, cítí se přes den vyčerpané. Některé děti pak raději zůstávají odpoledne doma a spí, než aby se věnovaly jiným činnostem.
Nikdo mě nemá rád, za nic nestojím - to jsou věty takzvaného falešného pesimismu, které můžeme od dětí slyšet. Jestliže se to příliš často opakuje, nepodceňujte to. Stejně tak když se s dítětem přestávají stýkat jeho vrstevníci a jemu na tom nezáleží. Depresivní osoby mají tendenci se od ostatních izolovat. Zvláště dobře to chápou adolescenti, kteří nezvou přátele vykazující příznaky deprese a touhy po izolaci. Kdo má deprese, nehledá zábavu.
Zatímco u dospělých je alarmujícím signálem trvalý smutek, děti mohou projevovat úzkost či nervozitu a popudlivost. Pokud je dítě nadměrně vznětlivé, agresivní nebo úzkostné, může to být alarmující známkou deprese.
Pláč bez příčiny
Existuje rozdíl mezi zármutkem a depresí. Některé děti jsou chronicky nešťastné, z lékařského hlediska ale o depresi nejde. Abychom to rozlišili, stačí dítěti připomenout šťastné události. Kdo je nešťastný, ten se při vzpomínce na radostné okamžiky rozzáří. Depresivní dítě však nepocítí žádnou radost a často si nedokáže ani představit šťastnou budoucnost. Varovným příznakem je i častý pláč bez příčiny.
Deprese a úzkost se projevují rovněž somatickými problémy. Depresivní dítě si může často stěžovat na bolesti hlavy nebo žaludku. Jestliže vynechává školu a stěžuje si na různé bolesti, může to být signál, který nelze podceňovat.
Deprese jsou nemocí s výraznou složkou životního prostředí, ale významnou roli tu hraje i dědičnost. "Riziko deprese je sedmkrát vyšší u toho dítěte, jehož jeden rodič má duševní problémy. Pokud jsou nemocní oba rodiče, to riziko se ještě zdvojnásobí. Dědičnost se výrazně projevuje především rizikem vývoje bipolární poruchy. Ve srovnání s ostatní populací je riziko vzniku bipolární poruchy padesátkrát vyšší u toho, kdo má oba rodiče s touto nemocí," říká Mencacci.
