Dětí, u kterých je zjištěna nějaká psychická porucha, přibývá. Podle odborníků, kteří se v Praze sešli na konferenci o dětské psychiatrii, za to může jak hektičtější životní styl a vyšší nároky kladené na dítě, tak i přesnější diagnostika, která odhalí poruchy i tam, kde by dříve zůstaly nerozpoznány. Dětští psychiatři upozornili, že asi deset procent dětí trpí nějakou psychickou poruchou, na odborné vyšetření se však často dostanou až velmi pozdě.
Zatímco dříve plnili dětské psychiatrické léčebny především mentálně retardovaní, v současnosti je zde většina malých pacientů s diagnózou takzvané hyperkinetické poruchy nebo autismu bez retardace. Nejčastějším problémem těchto dětí je neschopnost soustředit se, nadměrná uzavřenost či naopak rozjívenost nebo poruchy s učením. "Přicházejí však do odborné péče se zpožděním a s rozvojem další významné problematiky - poruch chování, úzkostmi, poruchami nálady, experimentováním s drogami," upozornila ředitelka největší české psychiatrické léčebny pro děti v jihočeských Opařanech Iva Hodková.
Jedním z důvodů, proč psychických poruch u dětí přibývá, jsou prý vyšší nároky kladené na dítě jak ve škole, tak i od rodičů. Na psychické rovnováze dětí se také negativně podepisuje rozpad rodin, stěhování a méně času společně tráveného s rodiči.
Podle dětského psychiatra Iva Paclta z pražské Psychiatrické kliniky Ke Karlovu ale nyní dokážou díky přesnější diagnostice lépe odhalit některé duševní poruchy, například autismus, deprese nebo schizofrenii. Tyto těžké poruchy se vyskytují už u dětí v předškolním věku, vznikají častěji u dětí starších matek či žen, které v těhotenství pijí nebo kouří. Díky včasné léčbě pomocí prášků a psychoterapie se však výrazně u těchto dětí zlepšují vyhlídky v dospělém životě. Dětská psychiatrie má prý ale stále jakési stigma a děti se k odborníkovi dostanou často až ve chvíli, kdy nemoc propukne naplno.
Psychiatr Jaroslav Matýs přitom odhaduje, že k odbornému vyšetření přivede dítě až v 70 procentech případů rodič, na doporučení praktického lékaře nebo pedagogicko-psychologické poradny se děti dostanou ke specialistovi jen zřídka. Dětští lékaři si prý totiž často nevědí rady, jak s poruchami chování dětských pacientů pracovat, v poradnách prý někdy závažnost psychického stavu dítěte podcení.
"Je důležité, aby se k duševnímu handicapu dětí přistupovalo se stejnou vážností jako k dětem s cukrovkou, epilepsií, astmatem, tělesným nebo smyslovým postižením," dodal Matýs
