Šestadvacetiletý Čcheng Siang-tchao se narodil slepý a ještě ke všemu trpí duševním onemocněním. Vesničanům z provincie Che-nan se jeho chování nelíbilo, a tak se Čchengův otec rozhodl nemocného syna, jehož psychická choroba se rozvinula v dospělosti, připoutat do jeskyně nedaleko vesnice Čcheng-ling a chodí ho tam krmit. Mladý muž je v okovech nedobrovolně držen již rok, podobně jako tisíce dalších pacientů v Africe či jihovýchodní Asii.
Sedmdesátiletý Čcheng Jüan-čchao se podle serveru Daily Mail rozhodl nahého syna uvázat ve skalách poté, co sám přišel o dům a odešel žít ke svým dcerám. "Nemám domov ani pro sebe, ani svého syna. Tohle je to nejlepší, co pro něj můžu udělat. Navštěvuji ho třikrát denně a nosím mu jídlo a pití, takže netrpí hlady ani žízní. Ten řetěz je nutný, aby neutekl a neublížil si," nechal se slyšet odsuzovaný otec. Vzhledem k nedostatku financí si prý nemohl 
dovolit zaplatit synovi lékařskou péči.
Snímky nemocného syna pokrytého prachem obletěly čínské sociální sítě a vyvolaly odpor veřejnosti. "Je to opravdu vše, co pro něj může jeho otec a celá vesnice udělat?! Zacházeli by s ním lépe, kdyby byl prase nebo kráva," objevuje se v diskuzích.
Není jediný
Podobné případy však nejsou zaznamenány pouze v Číně. Německý deník Spiegel letos informoval o podobných praktikách také na Bali. Místní nevzdělaní obyvatelé prý nevědí, jak jinak s nemocnými zacházet. Zdravotnický systém zde příliš nefunguje a příbuzní pacientů se o ně odmítli starat. Pacientka jménem Kadek například v řetězech strávila posledních 24 let. Její diagnóza je údajně schizofrenie a vzhledem k nuzným podmínkám, v nichž žije, ji dokonce začali podle Spiegelu požírat červi. Další nemocní tráví v řetězech osm nebo i devatenáct let. Podobný obrázek se psychiatrům, kteří se v Indonésii snaží v takových situacích pomáhat, zjevuje podle serveru BBC často, např. v "rehabilitačním" centru Yayasan Galuh na Jakartě.
V řetězech, ale nespoutaní
Na předměstí Jakarty s názvem Galuh je hospitalizováno celkem 280 pacientů, deset procent z nich je spoutaných. Nemocní zde pouze laxně posedávají s nicneříkajícím výrazem ve tváři. "Jsou v řetězech, abychom je udrželi v klidu. Pokud nedělají problémy, na nějakou dobu je odpoutáme. Nepoužíváme žádné léky," vysvětlil BBC jeden ze zaměstnanců. V tomto případě prý nejde o spoutávání, tato praktika je totiž v zemi od roku 1979 zakázána.
Uprostřed uvedené "léčebny" je pak obrovská železná klec, v níž jsou desítky lidí bez jakéhokoli oblečení, někteří také v řetězech. Stát ročně uvolňuje na provoz zařízení deset tisíc dolarů, peníze však pokryjí péči jen o polovinu pacientů. Zaměstnanci se přitom dušují, že tento způsob jednání s pacienty je efektivní.
V nedaleké Indii se s psychicky narušenými jednalo stejně, na což se podle indického Telegraphu minulý měsíc ministerstvo zdravotnictví rozhodlo reagovat návrhem zákona zajišťujícím právo na kvalitnější péči pro mentálně nemocné pacienty, kterých je v zemi 120 milionů.
NY Daily News upozornil na podobné praktiky také v africké Ghaně, kde je v místních nemocnicích v nelidských podmínkách drženo až tisíc narušených lidí. V Somálsku jsou na tom pacienti podobně.
