Horko představuje pro člověka i psychickou zátěž, měl by mu především přizpůsobit denní režim. Hlavní obranou proti vedru a teplotnímu stresu je omezit veškerou činnost, nejlepší je nepracovat přes poledne bez klimatizace, radí psycholog Jeroným Klimeš. Člověk v parnu musí pít, ať cítí nebo necítí žízeň. Jinak může i zemřít. Stresující je i to, že ani v noci si tělo od vysokých teplot neodpočine.
"Hlavní obrana proti teplotnímu stresu je vypnutí veškerých aktivit. Organismus má spontánně tendenci si lehnout a nedělat nic," říká Klimeš. Země, která mají vedra pravidelně a dlouhodobě, jako třeba Itálie nebo Texas, mají uzpůsobeny nejen technické zabezpečení, například klimatizaci. Polednímu žáru se přizpůsobují také životním stylem. Buď mají klimatizace, nebo pracují jen ráno, v poledne si dopřejí dlouhou přestávku a v práci pokračují zas až večer, uvedl.
"Kdežto my se normální životní režim snažíme ‚narvat‘ i na letní počasí, především fungovat bez klimatizace a i přes poledne," řekl Klimeš. Na stres můžou lidé podle psychologa reagovat jakkoliv, projevy budou specifické podle typu zatížení a charakteru jedince. Při horku se organismus snaží minimalizovat výdaje. Projevuje se to malátností, skelnýma očima, nerozhýbatelností.
Existuje prý spousta lidí, kteří nepociťují žízeň. Normální člověk cítí, že by se měl napít, ale těmto zvlášť hrozí dehydratace. "Oni nic necítí, žádnou žízeň a pak se složí," varoval psycholog. "Pro ty je nutné, aby pili podle tabulek. Měli by si nastavit budík a každou hodinu vypít dva decilitry vody," radí. Ve třiceti stupních Celsia člověk potřebuje postupně během dne vypít asi čtyři litry vody. "Jakmile mu nedáte vodu, člověka můžete zabít," řekl Klimeš. Podle něj se organismus nedá navyknout na méně tekutin.
Také některé evropské studie z roku 2003 potvrzují, že během dnů s nezvykle vysokými teplotami se počet úmrtí může zdvojnásobnit až ztrojnásobit, uvedly Lidové noviny. Víc než třicetistupňová vedra mají podle meteorologů vydržet celý týden.
Foto: Tomáš Nosil, archiv Týdne
