Kvalita a dostupnost služeb pro lidi s poruchou autistického spektra, kteří potřebují celoživotní péči druhých, jsou v Česku na velmi nízké úrovni. V porovnání se systémy sociálních služeb v dalších evropských státech v tomto ohledu Česko výrazně zaostává. Vyplývá to z analýzy, kterou představili zástupci spolku Naděje pro děti úplňku. Podle nich by měl stát upravit zákony tak, aby rodiny s autisty více podporoval. Spolek vypracoval vlastní návrh řešení situace.
Podle odhadů odborníků žije v Česku přes čtyři tisíce lidí s poruchou autistického spektra, uvedl mediální zástupce spolku Jenda Žáček. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, jejíž přesná příčina zatím není známa. Syndrom se projevuje většinou již kolem druhého roku věku. Lidé s autismem mívají potíže ve vývoji řeči, chápání druhých a v sociálních vztazích. Někdy trpí záchvaty agresivity či sebepoškozováním, tyto projevy se však mohou zmírnit správným přístupem a speciální výchovou.
O většinu autistů v Česku pečují jejich rodiny samy, což podle zástupců spolku Naděje pro děti úplňku vede k jejich izolaci a fyzickému i psychickému vyčerpání, které se pak navíc přenáší na postižené. Rodiče autistů by potřebovaly mít podporu pečovatelů v domácnosti a mít možnost umístit autistické dítě do vhodného zařízení, které by se o něj krátkodobě i dlouhodobě dokázalo postarat, uvedl předseda spolku Petr Třešňák.
Z analýzy, kterou spolek nechal vypracovat, vyplynulo, že hlavním důvodem pro kritický stav služeb pro autisty v Česku je nedostatek peněz. Nabídka sociálních služeb v Česku je obecně nedostatečná. Kvůli nízkým platům je problematické sehnat a udržet kvalitní pečovatele. V sociálních službách pracuje v Česku asi sto tisíc lidí. Průměrný plat sociálního pracovníka byl podle odborů loni asi 28 600 korun měsíčně, pečovatelé pobírali asi 20 600 korun. Průměrná mzda v Česku byla koncem loňského roku 31 646 korun.
V Česku také chybějí statistiky o počtech lidí s poruchami autistického spektra, podle kterých by se dalo stanovit, kolik pečovatelů by vlastně potřebovali. Síť dostupných služeb i z toho důvodu často neodpovídá reálným potřebám postižených v jednotlivých krajích, řekl Třešňák. Nedostatečný je i počet diagnostických zařízení se specializovanými lékaři a slabá je role obcí v zajišťování sociální péče, kterou teď mají na starosti hlavně kraje, dodal.
Spolek se proto chystá během dvou týdnů představit vlastní návrh změn, které by měly stávající situaci zlepšit. Inspiraci hledal v Anglii, Dánsku, Irsku, Belgii a Španělsku. Tyto země podle Třešňáka postupně pro autisty přijímají zvláštní strategie či zákony. Ve většině z nich nesou za sociální služby odpovědnost hlavně obce a zohledňují se individuální potřeby klientů. Péči platí obvykle stát spolu s obcí a služby často poskytují neziskové organizace.
