Muži často mívají pocit, že jsou rovněž přetíženi. Výraz přetížení obvykle vyjadřuje to, že organizace a realizace každodenních úkolů spojených s domácností a prací leží především na bedrech žen. Co si o tom myslí muži? Jak pohlížejí na rozdělení úkolů mezi partnery? Píše o tom francouzský týdeník L'Express.
Rozšířený názor na dělbu práce v domácnosti spočívá v tom, že není rozdělena rovnoměrně a že ženy vždy v domácnosti dělají více a mají problémy s tím, aby spojily soukromý život se zaměstnáním.
Ženy často musejí myslet na všechno: na povinnosti dětí i návštěvy celé rodiny u lékaře. Jde o neustálé řízení, organizaci a plánování s cílem uspokojit potřeby každého člena domácnosti a dobrý chod domu, říká Nicole Braisová z Lavalské univerzity v Québecu.
Kreslířka Emma na internetu popisuje návštěvu přátel u ní doma. Zatímco žena pobíhá mezi přípravou večeře a péčí o děti, muž se pohodlně uvelebí na pohovce a dá si skleničku. Mnohé ženy, hlavně matky, se v tom poznávají.
Devětadvacetiletý Jean-Baptiste soudí, že tolerance mužů vůči špíně a nepořádku je větší než u žen. Je pak snadné říci: "Je to její problém, když si myslí, že je doma špína." Takový postoj má pravděpodobně kořeny ve výchově a v určité blahovůli vůči chlapcům. Naopak dívky jsou velmi brzy pod tlakem: musejí být pořádné, aby se jim nedalo nic vytknout.
V dospělém věku jde o jakousi formu návratu do dětství, které muži někdy těžce prožívají. "Abych to řekl na rovinu, někdy máme dojem, že naše žena nahradila naši matku," říká Jean-Baptiste.
A co když nás otázka přetížení sužuje od raného věku? Pak se projevuje v tendenci napodobovat, aniž si toho jsme vědomi, tradiční rozdělení domácích prací. "Pamatuji si na svého otce, jak ležel na pohovce a říkal matce: ´Zdá se, že se něco pálí.´ Ani ho nenapadlo, aby se zvedl," říká pětadvacetiletý Edouard. "Někdy matku lituji. Mělo to však zřejmě vliv na můj postoj v životě s mou partnerkou Johannou. Je mnoho věcí, které si v domácnosti beru na starost, na které myslím. Když jsme se přestěhovali, smontoval jsem nábytek a opravil, co bylo třeba."
Rozdělení rolí mezi mužem kutilem a ženou přetíženou starostmi o domácnost dělá ze současných párů dědice dlouhé tradice, ale také svědčí o jisté formě pragmatismu. "Doma se starám o účty, pojištění a další administrativní záležitosti," zdůrazňuje Jean-Baptiste. "Vypadá to velmi genderově, když se muž stará o peníze, ale realita je prostá: moje žena to nenávidí. V jistém smyslu si také myslím, že jsem trochu přetížený, když se starám o to, co mě nezajímá."
Otázka přetížení nás tedy přivádí zpět k našim zálibám a ke způsobu, jak hodnotíme to, co na nás spočívá jako úkol. "Je třeba přiznat, že kutilství je více hodnocená činnost: děláte cosi vlastníma rukama, dokonce je to možné považovat za kreativní. Mytí nádobí nabízí méně svobody a uspokojení než opravování nábytku," zdůrazňuje Jean-Baptiste. Na každém tedy je, aby se naučil občas zbavit "své" zátěže a vzal si na starost zátěž toho druhého: tak najde uspokojivou rovnováhu nejen pro oba partnery, ale především pro sebe.
