Pozitivní psychologie
Může být nemoc také výhodou a příležitostí?
18.09.2019 09:12
Zhodnotit potenciál, který všichni máme, může pomoci lépe čelit problémům a utrpení. Nemoc se může změnit ve výzvu k růstu, k odhalení nových schopností, ke stanovení cílů a ke zhodnocení toho, co je pro nás důležité, píše italský deník Corriere della Sera.
Kdo je ochoten považovat nemoc - dokonce těžkou - za výhodu? Taková otázka může vést k tomu, že toho, kdo ji položil, považujeme za provokatéra. To je pochopitelné.
"Nemoc si nás najde tam, kde jsme. Pokud jde o mě, pochopila jsem, že ji mohu prožívat jako nepřátelskou okolnost, anebo naopak jako velkou a nezaslouženou příležitost učit se. Rozhodla jsem se pro to druhé," říká africká lékařka, která o tom podala svědectví v knížce Sendino umírá. Co si o tom myslet? Otázka nemoci se začíná zjevovat v jiném světle? Je méně ofenzivní a nenávistná?
Podívejme se hlouběji do historie a na opačnou stranu světa. V Číně před tisíci lety vymysleli dva ideogramy, které se v našem přepisu stávají slovem: wej-ťi. Toto slovo obsahuje dva koncepty: krizi a rozhodující bod změny.
Dnes rostoucí počet studií ukazuje, že se člověk nemusí těšit dobrému zdraví, aby se cítil v pohodě a měl dobrou kvalitu života. Nejen to. Problematická událost, jako je nemoc, může mít různé dopady na pohodu a na kvalitu života člověka, a to: může se na ni pohlížet negativně, jako na zdroj hrozby a nebezpečí, nebo pozitivně, jako na výzvu. Nemoc může v sobě mít pozitivní potenciál, může pomoci člověku dostat se do takové situace, že je schopen lépe čelit potížím a utrpení, uvádí psycholog Marcello Cesa Bianchi.
Už dvě nebo tři desetiletí dodávají studie v oblasti pozitivní psychologie vědecký důkaz této koncepce. "Nemoc stejně jako jiné traumatické zážitky má tu schopnost, že v člověku odhalí pozitivní hodnoty a zdroje. Nemoc se dá považovat za dvě strany téže mince: jedna je charakterizovaná bolestnými zkušenostmi počáteční fáze diagnózy a léčby, druhá zahrnuje pozitivní aspekty vyplývající z počáteční krize," uvádí psycholožka z Milánské státní univerzity Antonella Delle Faveová.
Lékař musí být nositelem naděje
Situaci osoby s nemocí, jako je rakovina - ale nejen ta - si můžeme představit jako vstup do tmavého tunelu a beznaděj. V posledních 30 až 40 letech se ale na konci tunelu začalo ukazovat světlo a začátek nové cesty. Stále častěji si jsou nemocní vědomi této perspektivy.
Pokud jde o lékaře, pak diagnózu a terapii musí provázet pozornost vůči subjektivní zkušenosti pacienta ve shodě s emotivními, ale i kognitivními a motivačními aspekty. Tak se vztah pacienta k lékaři může stát zásadním zdrojem přispívajícím k usnadnění procesu uzdravování a ke konstruktivnímu soužití s nemocí.
"Lékař musí být i nositelem naděje, kterou můžeme považovat za katalyzátor uzdravování," uvádí ředitel pediatrické kliniky na univerzitě Milano-Bicocca Giuseppe Masera. Naděje znamená přesvědčení, že lze nalézt cestu, jak účinně čelit problému, a že existují motivace a schopnosti k této cestě. Nezaměňujme to ale s optimismem, s pozitivním myšlením, že všechno tak či onak dopadne, ani s iluzí. Rozvoj "vědomé naděje" je reálný proces a přispívá k němu vytváření vztahu mezi lékařem a pacientem na novém terénu.
Za každým nemocným je ale rodina, která rovněž trpí. I členové rodiny potřebují pozornost a výchovu k tomu, jak podporovat svého drahého i z psychického hlediska. Dá se mluvit o tom, že by rodinní příslušníci měli možnost bydlet spolu s pacientem? Určitě ano, i tento aspekt se stal předmětem vědeckých studí a vedl k vývoji programů přímých zásahů do rodiny. Nemoc rodinného příslušníka může být příležitostí, jak odhalit významné hodnoty, city, nalézt nové role. Je ale potřeba přiznat, že tomu tak často není.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.