Hloubková stimulace
Pacienty s Touretteovým syndromem by mohla léčit elektroda v mozku

Pacientům s Touretteovým syndromem, které postihují zvukové a pohybové tiky, by mohla pomoci elektroda zavedená do mozku. Takzvaná hluboká mozková stimulace funguje u jiných druhů tiků a třesů. Vůbec poprvé ji lékaři pražské Nemocnice Na Homolce úspěšně použili před dvaceti lety, informovala nemocnice v tiskové zprávě. Syndromem trpí hlavně děti, rozvine se asi u procenta z nich, častěji u chlapců.

Stimulace mozku elektrodami se využívá u neurologicky nemocných pacientů, kteří již vyčerpali všechny jiné možnosti léčby. Využívá vysokofrekvenční stimulace konkrétních částí mozku pomocí trvale zavedených elektrod.

"Stimulační souprava se skládá z elektrody zavedené do mozku, pod kůží kabelem propojené se stimulátorem, který je vložen pod kůží na hrudníku pod klíční kostí. Elektroda je zavedena malým otvorem v lebeční kosti, na jejím konci v cílovém jádru se vysílají elektrické impulzy o frekvenci 130 Hertz a vyšší," vysvětlil neurolog Nemocnice Na Homolce Dušan Urgošík.

Podle něj se dá očekávat, že se v budoucnu spolu s vývojem technologií bude rozšiřovat spektrum neurologických a psychiatrických pacientů, pro které bude tato léčba efektivní a bezpečná. Dalšími vhodnými kandidáty jsou právě například pacienti s Touretteovým syndromem.

Ten se projevuje asi u 50 osob ze sta tisíc, asi třikrát až čtyřikrát častější je u mužů. Začíná v dětství, objevuje se nejčastěji kolem sedmého roku a nejpozději v 18 letech. Typickým příznakem jsou pohybové tiky, jako je mrkání, trhání hlavou a končetinami nebo grimasy. Tiky mohou být i zvukové, například posmrkávání, pískání, ale i vykřikování či opakování slov a vět. Časté jsou také poruchy chování. Příznaky se zhorší v době puberty, asi u pětiny v dospělosti zcela vymizí.

Poprvé použili voperování elektrody pro hlubokou mozkovou stimulaci lékaři v Nemocnici Na Homolce 26. března 1998. Pacient trpěl esenciálním třesem, který se projevuje třesem místo plánovaného pohybu. O dva roky později byla elektroda implantovaná také prvnímu pacientovi s Parkinsonovou chorobou, v roce 2005 nemocného dystonií, tedy mimovolnými svalovými křečemi nebo stahy. Za dvacet let byla těchto operací včetně výměn po skončení pětileté životnosti elektrody zhruba tisícovka.