Studie
Proč a jak často jíme z nudy

Jídlo může být jakýmsi rozptýlením, jestliže se nudíme nebo musíme plnit nevděčný úkol. Abychom neupadali do tohoto pokušení, naučme se rozeznávat, jaký skutečný smysl má hlad a pocit nasycení, píše italský deník Corriere della Sera.

Sledujete v televizi nějaký nezáživný program? Dejte si pozor, abyste neměli na dosah jídlo, zejména takové, které je bohaté na cukry a tuky, tedy velmi kalorické, protože by se vám mohlo stát, že se jím budete krmit zcela nevědomky.

Konzumace jídla výrazně roste, když lidé sledují nudný televizní program, zatímco v případě, že je pořad zaujme, nemají potřebu po jídlu sahat. Ukázala to studie švédských vědců zveřejněná na stránkách časopisu PLoS ONE, v jejímž rámci byla sledována skupina mladých žen.

Proč a jak může nuda přispívat ke zvýšené konzumaci, zkoumali rovněž irští a britští vědci ve své studii zveřejněné v časopise Frontiers in Psychology. Badatelé požádali účastníky studie, aby si po dobu jednoho týdne vedli deník, v němž si budou zaznamenávat, kdy a jak jedli a jakou přitom měli náladu. Ukázalo se, že zvláště v případě nudy pojídali kalorická a nepříliš zdravá jídla.

Ve druhém experimentu měla jedna skupina účastníků studie splnit nudný úkol a druhá zase zábavný. Také v tomto případě vědci konstatovali, že plnění nudného úkolu vyvolává touhu po něčem k zakousnutí, zejména po více kalorickém. Jestliže však dali vědci pokusným osobám plnícím nudný úkol k ruce zdravé jídlo, například rajčata, vybíraly si tyto osoby často toto zdravější jídlo.

Jinými slovy: když se nudíme, nepotřebujeme se jídlem ani tak nasytit, jako spíše nalézt rozptýlení z nudy. Co tedy dělat, abychom se vyhnuli tomu, že budeme tělu dodávat nadbytečné kalorie?

"Je to víc než jasné. Musíme si uvědomit pocit nudy a ´zneškodnit´ ho tím, že dříve, než se vrhneme na jídlo, změníme druh činnosti," říká docentka sociální psychologie na univerzitě v Modeně Nicoletta Cavazzová. "Za druhé bychom se měli naučit rozeznávat pocity hladu a sytosti a reagovat spíše na tyto podněty než na stav duše. Schopnost rozeznávat tyto signály je často oslabena vnějšími faktory, jako je to, že máme jídlo na dosah nebo že jsme v některých situacích ´povinni´ jíst bez ohledu na to, zda máme chuť," dodává.