Smetana neměl syfilis, jen zánět kostí, tvrdí chirurg

Skladatel Bedřich Smetana netrpěl syfilidou, ale infekčním zánětem obličejových kostí, takzvanou osteomyelitidou. Trvá na tom známý stomatochirurg Jiří Ramba, který se dlouhá léta zabýval průzkumem lebek historických osobností, včetně Smetanovy. Jeho oponenti však tvrdí, že skladatel české národní hudby trpěl progresivní paralýzou a demencí. Patologové se v posledních letech přiklánějí k tomu, že na sklonku života měl arteriosklerózu. 

"Skladatelově nemoci jsem věnoval plných 12 let života. Vím, o čem mluvím, Bedřich Smetana nebyl syfiliticky nemocen," řekl známý stomatochirurg Jiří Ramba z FN Motol v Praze. Kromě Smetany se zabýval ostatky například i Karla IV., Václava IV. nebo Jiřího z Poděbrad a své poznatky shrnul v knize Slavné české lebky.

Výzkumník Ramba tak reaguje na teorie, které se ohledně příčin Smetanova úmrtí opět objevily, mimo jiné v jednom z květnových čísel časopisu TÝDEN.

PSALI JSME: Psychiatr o Smetanovi: Každý chlap má zájem souložit

Zde psychiatr Jaroslav Vacek nepochybuje, že progresivní paralýza Smetany vznikla v důsledku syfilidy. "V jeho ostatcích se našlo hodně rtuti a ví se, že používal šedou mast, což byl tehdy jediný lék proti tomuto luetickému postižení," uvedl Vacek v TÝDNU.

Mast použil jednorázově

Ramba však říká, že skladatel použil podle osobních záznamů tuto mast nanejvýš jednorázově. Názory, že Smetana trpěl syfilidou, považuje za scestné a odborně ničím nedoložené. Vášnivé spory se mezi odborníky o základní chorobě skladatele nicméně vedou už od 20. let 20. století.

Ke Smetanově lebce se Ramba dostal náhodou v roce 1987 díky opravě vodou poničené hrobky, kvůli níž byly ostatky exhumovány, a poté opět navráceny zpět do hrobky. Tehdy ostatky zkoumala skupina vedená známým antropologem Emanuelem Vlčkem, jejímž členem byl i Ramba.

Ten pořídil rentgenové a fotografické snímky a zjistil známky vývojové anomálie. V dětském věku došlo ke zpomalení růstu pravé poloviny obličeje, a proto byla tato část lebky menší. Operace se v té době ještě neprováděly, a tak se postižená tvář vyvíjela "po svém".

"Při prohlídce rentgenových snímků se daly na obličejových kostech vypozorovat známky typického infekčního zánětu. Ten vzniká přímou nebo přenesenou infekcí. Je to onemocnění velmi urputné a velmi bolestivé, končící někdy až resekcí kosti tohoto okrsku," vysvětluje Ramba.

Deformaci dokazuje i busta

Osteomyelitidu zapříčiňuje infekce v kosti, která vede ke vzniku dutin. Zásobování živinami přestává fungovat. Zánět tak zůstává v kostní dřeni a okrsky, které nejsou zásobovány krví, odumírají. Později mohl podle Ramby vyvolat mnoho dalších potíží: postupnou ztrátu imunity, alergie, krční katary, zvracení, závratě. Jak prokázala elektronová mikroskopická analýza, nejspíš i zánět ušních kůstek, což u Smetany vedlo po roce 1870 k postupné ztrátě sluchu.

Pacienti, kteří osteomyelitidou trpí, se podle Ramby kvůli bolestem často vyhýbají slunečním paprskům i prochlazení. Sám Smetana podle záznamů v denících počasí pečlivě sledoval. Deformaci, oploštění pravé poloviny obličeje, pak dokazuje podle Ramby i busta od Václava Myslbeka ve foyer Národního divadla.

PSALI JSME: Co hodinu se narodí Číňan se syfilidou. Přibývá jí i u nás

Zemřel s diagnózou paranoia

Ke konci života se u komponisty rozvinula demence komplikovaná delirii a halucinatorními stavy. Tři týdny před svou smrtí byl přijat na psychiatrickou kliniku v Praze na Kateřinkách Smetana, kde 12. května 1884 zemřel s diagnózou paranoia. Dva dny po smrti byla provedena pitva, jejíž závěry mluvily o progresivní paralýze; lékař však později závěry změnil a přiklonil se k demenci.

Ramba nebyl jediný, kdo nad skladatelovými ostatky bádal. Čtyři experti na patologii zkoumali Smetanův mozek, mezi nimi například Heřman Šikl a Herwig Hamperl, a nezávisle na sobě se shodli, že o syfilis nešlo. V současnosti patologové tvrdí, že Smetanova nemoc vznikla na podkladě pokročilé arteriosklerózy.

Foto: http://www.profimedia.cz/