Svět spatřil na pár měsíců. Pak znovu oslepl

Zdraví
5. 2. 2011 12:00
Vidět alespoň několik hodin? Pro nevidomé je to splněný sen (ilustrační foto).
Vidět alespoň několik hodin? Pro nevidomé je to splněný sen (ilustrační foto).

Poprvé spatřil svou ženu a dítě! Tento a podobné titulky loni v únoru oznamovaly zázrak, který se přihodil Karlu Pavelovi z Teplic nad Bečvou. Po třiapadesáti letech znovu prohlédl. Když po osmi měsících opět oslepl, média už u toho nebyla.  I proto jsou lékaři ostražití, když novináři chtějí psát o tom, jak slepým vracejí zrak a hluchým sluch.

Osud si s panem Pavelou krutě zahrál. Kdy, to si pamatuje přesně. 21. května roku 1956 svítilo sluníčko a sedmnáctiletý tavič barevných kovů tehdy v Kovohutích Břidličná odléval roztavený dural. Pamatuje si výbuch a žhavý oblak, který ho udeřil do tváře. Bolest nevnímal, ale křičel: „Já nevidím!"

Prodělal osm operací a tři transplantace rohovky, ta se však pokaždé zakalila. Rozeznával jen světlo a tmu, víc nic. Primář v olomoucké nemocnici mu oznámil, že lepší už to nebude. „Postupně jsem se vracel do života," vypráví. „Naučil jsem se Braillovo písmo a odjel do Prahy na roční masérský kurs." Bylo mu dvaadvacet, když začal v lázních Teplice nad Bečvou masírovat. Jeho kolegyní byla starší dáma, která mu v Černotíně na zábavě představila sestřenici. „Začali jsme se navštěvovat a za rok byla svatba," říká.

Vidím červenou propisku!

Vidět své nejbližší je pro mnohé pacienty celoživotní přání (ilustrační foto).Manželka povila dva syny a život v temnotě klidně běžel desítky let. Řečný a veselý pan Pavela svou práci uměl a lázeňští hosté ho navštěvovali i doma. Od úrazu uplynulo třiapadesát let, když si v časopise pro nevidomé Zora přečetl o paní Charvátové, která po letech slepoty prohlédla.

Úspěšnou oční kliniku Gemini ve Zlíně navštívil i on. Primář Pavel Stodůlka mu operoval neúspěšně levé oko, potom provedl zákrok na pravém. Bylo popálenější a zcela přerostlé cévnatou tkání. Lékař implantoval umělou rohovku, keratoprotézu, vyvinutou v americkém Bostonu. Druhý den po operaci se pan Pavela vrátil domů a v kuchyni sňal obvaz. Bylo to v září 2009, ale pohnutí v jeho hlase je slyšet ještě teď: „Najednou jsem spatřil něco bílého s červenou šmouhou. Na ledničce ležela červená propiska. ,Marku, já vidím!' křikl jsem na syna."

Zaplať pánbůh za tu chvilku

Uzdravený starý pán se stal mediální senzací. K životu se probouzelo nejen oko, ale také příslušné mozkové centrum, jehož funkčnost dávno vyhasla. Pan Pavela četl, díval se na televizi. Na pravé oko viděl už z třiceti procent - jenže jak náhle k zázraku došlo, stejně překvapivě pominul. Slepota se vrátila.

„Odešla mi sítnice," praví pan Pavela zlehka. K mému rozpačitému mlčení dodá: „Zaplať pánbůh aspoň za tu chvilku. Za to půlstoletí jsem si zvykl. Mám milující rodinu. Já si myslím, že jsem docela šťastný člověk."

Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Instinkt.

Další čtení

ilustrační foto

Pozor na houby. Loni umřeli dva lidé, skoro dvě stě se jich otrávilo

Zdraví
Aktualizováno: 2. 7. 2025 15:08
ilustrační foto

Trojice falešných zubařů vedla ordinaci. Učila se na internetu, vydělala miliony

Zdraví
18. 6. 2025
ilustrační foto

Na bílé plomby do zubů budou přispívat pojišťovny. Skoro tisícovku

Zdraví
12. 6. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ