Transplantovat se dá skoro vše vyjma mozku. Tvrdí to laureát výroční ceny České transplantační nadace profesor Raimund Margreiter z Lékařské univerzity v Innsbrucku. Za hranicemi etiky však podle něj jsou transplantace reprodukčních orgánů, tedy vaječníků u žen a varlat u mužů, protože skutečným rodičem pak není ten, kdo se stane otcem či matkou případného dítěte. Naproti tomu transplantaci dělohy, která už provedena byla, schvaluje.
"Co se týče transplantace mozku, není podle současných zákonů možná, protože k transplantaci se orgány odebírají až po prokázané mozkové smrti. Pokud zemřelý má smrt mozku, nelze jeho mozek transplantovat," vysvětlil prezident Evropské chirurgické společnosti a jeden z nejvěhlasnějších transplantačních chirurgů na světě.
Jako první na světě provedl v roce 1983 současně transplantaci jater a ledviny, jako první v Rakousku provedl v roce 1995 transplantaci tenkého střeva. Čeští transplantologové ji chtějí provést poprvé letos.
K transplantaci mozku profesor uvedl, že spíše by se k funkčnímu mozku mohl transplantovat zbytek těla, protože by mohly nastat situace, kdy člověk potřebuje najednou transplantaci řady orgánů. "Někteří lidé by transplantaci mozku určitě potřebovali," poznamenal s úsměvem.
Sedmdesátiletý profesor je už v důchodu, ale dál sleduje dění v oboru. Oceňuje českého lékaře Bohdana Pomahače, který v USA s úspěchem provádí transplantace celé tváře.
Transplantace tváří i rukou
Přiznal, že když o tom slyšel poprvé, byl proti. Když pak viděl nemocné, kteří byli tak hrozným způsobem zohaveni, že i když dál žili, postihla je "sociální smrt", přehodnotil první dojem. Nyní soudí, že u některých nemocných je tato transplantace určitě vhodná.
Sám vždy dělal operace, které byly vyvolané potřebou pacientů. Tvář nikdy netransplantoval, protože takového pacienta dosud neměl. Setkal se ale s nemocným, který při výbuchu bomby ztratil obě ruce. Při 18 hodin trvající operaci mu s týmem transplantoval ruce od dárce.
Podle profesora mají transplantace rukou velkou budoucnost za podmínky, že bude u pacienta dosaženo imunologické snášenlivosti. To znamená, že nebude muset brát silné léky na potlačení imunity a tělo nový orgán neodmítne. Nyní berou pacienti léky do konce života, což je může poškodit. Chirurgové proto musejí zvažovat přínosy a rizika transplantace.
"Zejména je to do očí bijící, pokud se jedná o transplantaci jen jedné ruky. S jednou rukou je sice život složitější, ale není to takové omezení, jako když musíte brát celý život silné léky," řekl. Profesor provedl transplantaci rukou u sedmi pacientů, na světě jich bylo 40. Všichni pacienti dlouhodobě žijí, ruce jsou funkční. Pouze v Číně museli pěti nemocným novou ruku odebrat, protože přestali užívat léky na potlačení imunity.
"To je vynikající výsledek, protože u všech orgánů, které se začaly transplantovat, dosahovalo v prvním období selhání orgánů 80 až 90 procent. U transplantace rukou je téměř stoprocentní úspěšnost," vyzdvihl profesor.
