Jediné svaly, které by během spánku měly být aktivní, jsou ty, které ovládají pohyb očí a dýchání. Zbytek těla by měl odpočívat, což podle nové studie zajišťují dva přenašeče neurologických informací. Vědci se doposud domnívali, že klíčovou roli hraje pouze jeden z nich. Tímto způsobem by se podle některých hlasů mohla otevřít cesta, jak pochopit a účinněji léčit spánkové poruchy. Informuje o tom odborný časopis The Journal of Neuroscience.
"Naše studie je důležitá pro všechny lidi, kteří se budí kvůli škubání, kteří mají problémy s chronickou ospalostí či pro ty, kterým někdy ve spaní jejich partner uštědřil kopanec," píše neurolog Dennis J. McGinty z University of California.
Uvolnění svalů neslouží pouze k relaxaci, ale také jako ochrana před zraněním vzniklém v důsledku nekoordinovaných pohybů. Dosud se lékaři domnívali, že zásadní vliv má v tomto případě neuropřenašeč glycin, který svým působením "vypne" příslušné buňky a uvolní tak svaly.
Na pokusech s laboratorními myšmi se však ukázalo, že glycin sám o sobě nemá tak zásadní vliv. Spolu s ním musí působit také kyselina gama-aminomáselná. Pokud hladina jednoho z těchto dvou neuropřenašečů není v pořádku, může se u pacienta objevit spánková porucha, která se projevuje kopáním, náměsíčností a nekoordinovanými pohyby během spánku.
Většina běžně užívaných léků se podle autorů studie zaměřuje pouze na jeden rizikový faktor, který léčí, ale na další okolnosti již nehledí. Proto mnohým pacientům problémy přetrvají i přes dlouhotrvající léčbu. "Díky lepšímu porozumění poruch bude snadnější nalézt problém u konkrétního člověka," dodávají autoři.
Lékaři navíc naznačují, že existuje úzká vazba mezi poruchou REM fáze spánku a neurodegenerativními onemocněními včetně Parkinsonovy choroby. Včasné zachycení problémů by mohlo zmírnit pozdější rozvoj těchto vážných nemocí, odhadují lékaři.
