Lidem v Česku se stále nedaří sladit pracovní a soukromý život. Chyba však není v české legislativě. Podle socioložky Lindy Sokačové jsou za tím především zaměstnavatelé, ale i zaměstnanci, kteří neznají svá práva a neumějí je uplatňovat.
Sokačová tvrdí, že je až překvapivé, jak málo znají svá práva třeba ženy na rodičovské dovolené. "Nevědí, že mají nárok na návrat na obdobné pracovní místo, které mají ve smlouvě, že s nimi zaměstnavatel automaticky nemůže ukončit pracovní poměr, že mohou žádat odstupné," uvedla. Barbora Zálohová z rodinného centra MUM Horní Počernice na konferenci s názvem Praha rodinná řekla, že podle zkušeností z praxe se v 80 procentech případů rodiče k původnímu zaměstnavateli nevracejí. Zaměstnavatel jim totiž návrat neumožní.
Rodiče dětí ve věku do patnácti let mají zase právní nárok na zkrácený pracovní úvazek. Pokud v tom ovšem zaměstnavateli nebrání závažné provozní důvody. "Zaměstnavatel by ten důvod měl popsat, vysvětlit. Z praxe totiž vyplývá, že je to zneužíváno a nadužíváno," řekla Sokačová.
Čeští zaměstnavatelé nejsou ochotni nabídnout flexibilní formy práce. "Na žádosti zaměstnanců reagují poměrně negativně. Částečný úvazek pro ně totiž automaticky znamená horší práci," uvedla socioložka. Zkrácené pracovní úvazky, zavedení pružné pracovní doby nebo sdílených pracovních úvazků přitom podle odborníků může zaměstnavateli přinést řadu výhod. Zaměstnavatel zajistí své firmě vyšší efektivitu práce a zároveň si udrží kvalitní a talentované lidi. "Spokojený zaměstnanec rovná se spokojený zaměstnavatel," uvedla Zálohová.
Zatímco v České republice činí podle statistik podíl flexibilních forem práce zhruba šest procent, průměr v EU je 20 procent a třeba v Německu 28 procent. "V zahraničí zaměstnanci neznají pojem flexibilní způsob práce, protože oni ho žijí," uzavřela svůj příspěvek Zálohová, která čerpá ze zkušeností ze zahraničních stáží.
