Zaměstnaní lidé loni stonali, respektive byli v pracovní neschopnosti, nejkratší dobu za posledních padesát let - každý z nich v průměru 4,184 pracovního dne. Jde o historicky nejnižší hodnotu od počátku 60. let. Vyplývá to z analýzy, kterou nedávno vydal Ústav zdravotnických informací a statistiky.
Celkem bylo v roce 2009 nově hlášeno 1,44 milionu případů pracovní neschopnosti. Na 100 nemocensky pojištěných lidí připadlo 33,9 případu pracovní neschopnosti, což je o 30 procent méně než v předchozím roce. Značným snížením především krátkodobých pracovních neschopností se naopak výrazně, o šest dní, prodloužila průměrná délka trvání jednoho případu pracovní neschopnosti, a to na 45 dní.
Přes 90 procent všech dočasných pracovních neschopností v roce 2009 bylo zapříčiněno nemocí, 3,5 procenta pracovními úrazy a šest procent ostatními úrazy. Toto rozložení je podle analýzy dlouhodobě stabilní, ačkoli v posledních deseti letech velice pozvolna roste podíl úrazů na úkor nemocí. To je ovšem dáno legislativními změnami, které se dotýkají více nemocí než úrazů. Mezi ně například patřilo, že se v roce 2009 nemocenská vyplácela až od patnáctého dne nemoci. Do té doby zaměstnanci náležela náhrada mzdy od zaměstnavatele. První tři dny nemoci navíc nedostal vůbec nic.
Z genderového hlediska připadlo 52 procent pracovních neschopností na ženy. Také průměrná délka pracovní neschopnosti byla u žen o tři dny delší než u mužů. "Toto rozdělení určují hlavně případy pracovní neschopnosti pro nemoc, kde je zastoupení žen ještě o dvě procenta vyšší," uvedla autorka analýzy Helena Chodounská z ÚZIS.
Vyšší podíl žen podle ní patrně souvisí například s komplikacemi v těhotenství, potraty či dalšími příčinami souvisejícími s reprodukcí. Případy pracovní neschopnosti pro pracovní úraz jsou u žen hlášeny pouze z 28 procent a v průměru u žen trvají dokonce o jeden den kratší dobu. To je dáno hlavně odlišnou strukturou zaměstnanosti žen oproti mužům. Na případech pracovní neschopnosti způsobených ostatními úrazy se ženy podílejí z 31 procent.
Nejvíce marodů je v Plzni
Z regionálního hlediska se postupně vyrovnává rozdíl mezi kraji. Zatímco v roce 2008 byl rozdíl mezi regiony s nejvyšším a nejnižším počtem pracovních neschopností na 100 pojištěnců více než 12 případů, v roce 2009 už to bylo jen šest případů. V obou uvedených letech bylo nejvíce pracovních neschopností připadajících na sto lidí hlášeno v Plzeňském kraji, 37,34 v roce 2009. Nejnižší počet případů byl v roce 2009 v Olomouckém kraji, 31,65, který tak po dlouhé době vystřídal na této pozici Prahu.
Nejvíce případů pracovní neschopnosti bylo hlášeno u fyzicky náročných činností, jako jsou těžba a dobývání nebo ve zpracovatelském průmyslu, kolem 40 případů na sto nemocensky pojištěných lidí. Nejméně časté byly případy pracovní neschopnosti u pracujících v oblasti výroby a rozvodu elektřiny, plynu, tepla a u lidí pracujících v oblasti nemovitostí, méně než 25 případů na 100 pojištěnců.
Celorepubliková průměrná délka trvání pracovní neschopnosti byla výrazně překročena v odvětví zemědělství, lesnictví a rybářství, kde to bylo v průměru 60 dnů. Vyšší byla také u pracujících ve stavebnictví a v sektoru ubytování, stravování a pohostinství - přes 50 dnů. Průměrné trvání pracovní neschopnosti kratší než 30 dní bylo evidováno u lidí provozujících informační a komunikační činnosti a v oboru peněžnictví a pojišťovnictví.
Nejvyšší průměrné procento pracovní neschopnosti bylo v roce 2009 ve zpracovatelském průmyslu, 5,381 dne na zaměstnance, a v zemědělství, lesnictví a rybářství. Na druhém konci byly s 2,210 dny sektory informačních a komunikačních činností a výroby a rozvodu elektřiny, plynu, tepla.
